PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Měla to fenomenální deska “Judgement” od ANATHEMY i “Blackstar” od DAVIDA BOWIEHO. Co? Tu zvláštní neopakovatelnou esenci alb, prostřednictvím nichž se interpreti vyrovnávají s lidskou smrtelností nebo silně prožívanou ztrátou někoho blízkého. S DEPECHE MODE je to stejné. Byť k té tematice měla kapela blízko i v minulosti. Ano, mluvím o roce 1996, kdy Dave Gahan zkolaboval poté, co to lehce přehnal s fetem. Roku 1997 pak vyšlo skvělé album “Ultra”. Má to souvislost?
Memento Mori samozřejmě poznamenala smrt Andyho Fletchera. Spolu s Gahanem a Gorem byli zakládající členové kapely a Andy fungoval jako klidná síla lepící kapelu v krizových okamžicích. Do “Memento Mori” se díky tomu podařilo vnést něco unikátního. Něco, co cítíte například z klipu “Ghost Again”, kde dva zbývající členové kráčejí s kapucí a hůlkou ulicí, aby si zahráli šachy na střeše dobu s fenomenálním výhledem na okolní mrakodrapy. Právě ten klip v mých očích odráží jejich dřívější egoistické soupeření v rámci kapely, jež smrt Fletchera do značené míry usmířila. Alespoň podle rozhovorů, které jsem měl možnost číst.
Velmi dobře si vybavuji chvíli, kdy jsem album slyšel poprvé. Vím, že jsem se dvakrát díval, jestli jsem si pustil správnou hudbu. Skladba “My Cosmos Is Mine” začíná industriální smyčkou, která mě poměrně hodně znejistila. Nepustil jsem si náhodou nějakou průmyslovou harsh noisovou špínu? Teprve když se přidá pulzující basová linka a zpěv, je jasné, že tohle jsou “depešáci”. Po zvukové stránce je to ale libovka. Veškeré doznívání zpěvu, který se nese jako zvukový opar, každý neonový zvuk nebo kytara. Všechno to dotváří atmosféru, která je v rámci diskografie kapely unikátní. A pak přichází “Ghost Again.” Stavbou i zvukovým rejstříkem mnohem klasičtější skladba, která tematizuje právě vztah dvou zbývajících zakládajících členů kapely.
Těch poloh, které DEPECHE MODE představují, je ale mnohem více. “Don't Say You Love Me” nabírají téměř parametry “bond songu”. Jednoduchý text, skvěle použité smyčce, osudovost v hlasu. Jednoduchá hra s pulzujícím basem otevírá jednu z nejsilnějších skladeb celého alba, “People Are Good”, která je založená na velmi triviálním principu a je v něm neuvěřitelně funkční. Do cigaretového dýmu zabalená barová odrhovačka “Caroline monkey” zní skoro jako feat Nickem Cavem.
Silných skladeb, které si pamatujete a těšíte se na ně, je až příliš mnoho. Bude velmi těžké vytvořit set pro tour (a vyhodit nějaké osvědčené chtěné hity z předchozích čtyř dekád), protože až na dva-tři kusy bych rád z „Memento Mori“ živě slyšel pokud možno všechny skladby. A to včetně rozlučkové ambientně mlhavé a lehce strnulé “Speak to Me”. Její rozjezd je pomalý a nepříliš hybný a konec je pulzující chaos, který se transformuje ve zvuk, jenž má podobné atributy jako začátek. Člověk se zase musí ujistit, že to jsou depešáci a nikoliv nějaký rytmizující noise.
“Memento Mori” je zásadní ambum. Je intimní, ale současně i intenzivní. Je jasné, že před ním proběhly debaty, zdali DEPECHE MODE bez Andyho Fletchera mají smysl. Je také jasné, že Gahan i Gore k sobě museli najít cestu, kterou předtím nepotřebovali, protože Fletcher dokázal přemostit jejich vzdálené charaktery. Album o ztrátě i nejistotě se zcela novou zvukovou polohou DEPECHE MODE. Jsou tu zvuková zákoutí, která jsem si dříve u DEPECHE MODE nějak nedokázakl představit. Jsem rád, že rozhodnutí členů bylo jít dál, protože ochudit se o tak silnou desku by byla škoda.
Intimní ale intenzivní album o nejistotě, smrti a hledání cest.
8,5 / 10
1. My Cosmos Is Mine
2. Wagging Tongue
3. Ghosts Again
4. Don't Say You Love Me
5. My Favourite Stranger
6. Soul with Me
7. Caroline's Monkey
8. Before We Drown
9. People Are Good
10. Always You
11. Never Let Me Go
12. Speak to Me"
Memento Mori (2023)
Spirit (2017)
Delta Machine (2013)
Sounds Of The Universe (2009)
Playing The Angel (2005)
Remixes (2004)
Exciter (2001)
The Singles 86-98 (1998)
The Singles 81-85 (1998)
Ultra (1997)
Songs Of Faith And Devotion (1993)
Violator (1990)
101 (live) (1989)
Music For The Masses (1987)
Black Celebration (1986)
Some Great Reward (1984)
Construction Time Again (1983)
A Broken Frame (1982)
Speak And Spell (1981)
Datum vydání: Pátek, 24. března 2023
Vydavatel: Columbia Records, Mute Records
Stopáž: 50:24
Jednoducho veľmi dobrý album týchto anglických veteránov a nedeľný koncert v Bratislave bol za 10/10. My Perfect Stranger!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.