NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes večer tři kapely. Dvě domácí a jedna Izraelská. K mému překvapení vykopávají kluci z Tel Avivu. No, kluci, jejich baskytarista Heim má mohutný bílý vous a budí dojem takového hardcorového Santa Klause. V rámci izraelské scény je legendou, která v devadesátkách betonovala základy izraelské punkové a hardcorové scény. Vedle něho Zion, který s ním sdílí ještě kapelu AASON. KA'TZON LA'TEVACH mají za sebou zatím celkem krátkou historii, jedno demo a dvě desky, z nichž ta první, “Like Lambs To The Slaughter” z roku 2022, je bažinatější blackened crust a druhá, letošní ”Void”, o poznání přímočařejší a zubatější hardcorepunk.
Koncert vlastně supr. KA'TZON LA'TEVACH krájí klub na kousky přímočarou hardcorepunkovou jízdou, která sází hlavně na skladby z poslední desky, takže vyznění je rychlejší a živě funkčnější. Zion zhruba v polovině krátce představí kapelu, jejíž název v češtině znamená to samé jako jméno první desky ("Jako jehňata na porážku"), zanadává si na současné vedení Izraele a jede se dál.
Pražští ZMAŘI, jejichž základy jsou postavené na rozpadnuvších se THIS NIGHT DRAWS THE END, vlastně celkem překvapují. Mají jeden vlastní světlomet, který scénu nasvěcuje jednoduchým bílým světlem, což s připočteným stroboskopem dělá vizuálně velmi intenzivní kulisu pro jejich koncert. A koncert? Byl jsem překvapen, jak skvělé to bylo. Hrají se hlavně kousky z posledního EP “Napořád” a žánrově značně očerněný post-hardcore s intenzivním táhlým skřehotákem má v sobě dostatek energie i nálad. Kytara přeskakuje od cinkavých postrockem smrdících linek, přes hardcorovou riffáž až po black metalové výjezdy, které navozují apokalyptickou stísněnost. Good job.
Poslední nastupuje RUTKA LASKIER, u kterých zamáčknu slzu. Proč? Kvůli RAVELIN 7. To je neuvěřitelný, jak moc mi je tahle kapela připomíná. A to do nejmenších detailů, jako je typ kytar, jenž používají kytaristé. Ono SGčko v tomhle stylu hudby úplně tradičním nástrojem není. A pak tu je chemie mezi členy kapely, když hrají. A ta tam je, i když si vypnete zvuk. Skoro hmatatelná. Silné texty. RAVELIN 7 zemřeli a pokud věříte na inkarnaci, tak je to jasné. Jejich duch žije dál. Co tomu chybělo? Možná víc zpěvu. Při největší hitovce poslední doby, kterou je “Jeremiášova 6”, jsem slyšel jen svůj hlas, a to je škoda. A pak možná to vysoké podium. RUTKU prosím na zemi mezi lidmi. Tohle vyladit a bude to dokonalé. Nový materiál funguje naprosto skvěle. Díky kluci.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.