NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvakrát Taliansko, raz Slovensko a na záver Brazília, tak vyzeral darček k MDD pre tých, ktorí sú už leda tak deťmi svojich rodičov, prípadne už obdarovávajú vlastné ratolesti. Hlavným ťahákom navyše bola kapela mladej dámy ašpirujúcej na udelenie čestného občianstva Košíc, tak prečo nejsť, zvlášť ak som premiérové vystúpenie CRYPTA u nás prepásol.
Na úvod príjemne prekvapilo kvinteto E.G.O.C.I.D.E z Brescie v talianskej Lombardii. Mladé chlapčiská, na scéne od roku 2017, pálili dobre vymyslený nárez na báze divokého surového thrash metalu, metalizovaného hard coru a trochy kovu smrti, ktorá obzvlášť vynikla v jednom momente, keď vokalista Erik prešiel od agresívneho revu do hlbokého growlu, ktorému vyšším revom zakontroval basák. Taliani si tak trochu vyžrali osud otvárača programu, do klubu sa zatiaľ natrúsilo niekoľko desiatok kusov publika, ľudí bolo treba prosiť, aby prišli bližšie, proste tento domáci svojráz. Troch viac sa odviazali pri covere „Holiday In Cambodia“ od DEAD KENNEDYS, človeku tak akosi nedá, aby sa v závere aspoň popod fúz nepridal k démonickému „Pol Pot, Pol Pot, Pol Pot...“
Príjemné tušenie, že to dnes bude bez „vypchávkových kapiel“ potvrdili ďalší Taliani, URAL z Turína. Táto päťka je na scéne už trinásty rok, má dva albumy, dve EP (najnovšia je spred roka) a demo. Nadelila poriadne akčnú show, najviac po pódiu lietal spevák Andrea Calviello a že som na koncert išiel štýlom „Brazíliu a Slovensko poznám, vy ostatní, prekvapte ma“, aj som sa dočkal. V podstate energický, agresívny a chytľavý thrash/crossover, teda mix 80-kového US thrashu, hard coru, trochy punku a melódií, k tomu nabrúsený vokál a jazda ako sa patrí. Fanúšikovia MUNICIPAL WASTE, POWER TRIP, ale aj NUCLEAR ASSAULT, SUICIDAL TENDENCIES atď., ak ste neboli, toto hralo pre vás. Chalani vychádzajú z koreňov, ktoré sú možno staršie než oni sami, nevymysleli nič prevratne nového (to sa asi ani nedá) a aj tak to bol zážitok. Ľudia sa rozpomenuli, že majú hnáty, kĺby a trochu si to všetko ponaťahovali.
Žilinskí MINOR u nás hrali naposledy v apríli, frontman to niekoľkokrát zvesela glosoval, ale prečo nie, do koncepcie akcie, na ktorej nehrala zbytočná kapela, zapadli veľmi dobre. Príjemné bolo tiež to, že tentokrát na úvod koncertu nehrali „domáci“ a tak už mali celkom plno (vo finále bolo 150 platiacich) a ľudí ich „thelemic death metal“ bavil. MINOR vyrukovali aj s dymostrojmi, tuším nejakou pyrotechnikou, svetlá už tiež makali štýlom „hádam z tých fotiek bude aspoň niečo“, skrátka šou so všetkým čo k tomu patrí. Death metal tohto spolku je skôr klasický, hutný, neláme rekordy v náklepovosti, je skôr „groove“, ale potrpí si takisto na vážnu, občas ponurú atmosféru. Na Youtube majú aj videoklip, tak si ho pozrite, oni sa vás budú pýtať, či ste ho videli, nech teda nie sú potom z toho nakyslo, že človek sa snaží a nakoniec to dopadne jak furt... Dobrý koncert, sľubovali, že zase prídu v roku 2035 alebo tak, pokojne môžu aj skôr.
Iste poznáte brazílsku bandu NERVOSA, tri baby hrali thrash/death metal, celkom im to išlo, tak sa ich ujali Napalm Records, vydali im albumy, devy hrávali turné po svete, už len v Colle boli niekoľkokrát. A v tej kapele boli basáčka a speváčka Fernanda Lira a bubeníčka Luana Dametto srdcom hlavne deathmetalistky, tak si urobili bočný projekt. Ten aj mal bočným zostať, ale veci sa vyvrbili inak a tak pred dvoma rokmi NERVOSA u Napalm vydali štvrtý album a CRYPTA pred rokom prvý. Nakoniec príbeh s dobrým koncom, Fernandin a Luanin death metal je vzhľadom na preferencie zakladateliek na pomedzí amerického a švédskeho a aj keď určite žáner neposúva do novej, doteraz netušenej dimenzie, počúva sa dobre a všetky štyri baby sú presvedčivé aj naživo. Tentokrát s malým prekvapením „to čo za chlapec je za bicími?!“ Ako Fernanda vysvetlila, Luana sa k nám veľmi tešila, ale zdravotné problémy jej výlet odložili na neskôr a CRYPTE pozadie kvalifikovane zachránila talianska majsterka bicích Elisa „Helly“ Montin.
Štyri dračice napálili veľmi dobrý ostrý metalový koncert postavený na albume „Echoes Of The Soul“ a set doplnili o „I Resign“, ktorá vyšla na singli po vydaní debutu. CRYPTA sú typom kapely na počúvanie i pozeranie, urobia parádnu šou so všetkými možnými metalovými pózami niekedy až na hranici paródie, ale očividne si to užívajú a tešia sa zo živého hrania. Publikum ich nasadenie patrične ocenilo, na takýto kotol s radosťou hľadí každý umelecký kolektív. Pódiu pochopiteľne šéfuje Fernanda, aj v istých veciach už cynický a otrávený jedinec si rád povie, že stabilne je to kočka a navyše strúha úplne neodolateľné ksichty. Ako sólová vokalistka svoj trademarkový prejav „syčiaca puma“ obohatila o niekoľko deathmetalovejších polôh, v ktorých si je rovnako istá a v zásade plusom je, že sa nesnaží ísť do nejakých neženských hĺbok, koniec koncov, ani v kove smrti nemusí všetko klokotať. Na jednej strane metalistka celým srdcom, na druhej strane veľmi milá a srdečná baba, ktorá si fakt váži, čo sa jej so spoluhráčkami podarilo, a navyše opäť vyznala lásku nášmu mestu i svojmu obľúbenému klubu :) Nový album „Shades Of Sorrow“ vychádza v auguste, tak sa tešme na stretnutie niekedy na budúci rok.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.