KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kronika GLORYHAMMER se ve své čtvrté kapitole vrací do království Fife, aniž by jej kdy nějak zásadně opustila. Už to samo o sobě jistě něco znamená. Jenže co? To není vůbec snadné říct, ale tak jako v případě předcházejících tří studiových kapitol je to jistě neklamným znamením pro všechny ty, jimž produkce ztřeštěného powermetalového tělesa přirostla k srdci (přestože jim stále tam někde vzadu v podvědomí poblikává důrazné varování „TOHLE VÁŽNĚ NENÍ VÁŽNÉ!“), že z pohledu jejich posluchačských nároků na nahrávky téhle praštěné partičky je všechno v naprostém pořádku.
A to přesto, že její řady za okolností, jež už tak veselé asi nebyly, nuceně opustil její původní výstavní klenot, zpěvák Thomas Winkler aka Angus McFife XIII., aby byl nově nahražen Sozosem Michaelem neboli Angusem McFife V. Přes nepřeslechnutelné pěvecké kvality nemá totiž tenhle Kypřan zdaleka tak výrazný a odlišitelný projev jako jeho předchůdce, což v jistém smyslu produkci GLORYHAMMER ubírá na důrazu a celkovém efektu. Naštěstí je to však jen drobný střípeček, co se odlomil z pohádkového zrcadla, jehož se tak kapela i s novým albem může stále směle ptát „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejneoriginálnější a nejzábavnější zároveň?“ Jistěže vy, chlapci.
Nikdo jiný se totiž tak očividně a úmyslně neštítí zahrát cokoliv, co proti němu může být později použito jako důkaz, a ještě se k tomu hrdě přihlásit, a nikdo jiný tak zároveň jakoby mimochodem nespíchne melodické powermetalové album, jemuž zkrátka široko daleko není rovno. A to počtvrté za sebou, kdy už po debutu „Tales From The Kingdom Of Fife“ (2013) se ozývaly hlasy, pochybující o tom, zda studnice nápadů kapele už brzy nevyschne. Ale ne, GLORYHAMMER se toho nebojí, protože na to prostě mají. Vždyť kdo by se odvážil vykrádat tak okatě, jako když prostě kompletně opráskne již použitou pasáž a frkne jí do nejnovější šlehy (zde úvodní „Holy Flamming Hammer Of Unholy Cosmic Frost“, i když připouštím, že svou roli zde stále hraje koncepce celé té taškařice) anebo závěrečný dvanáctiminutový opus „Maleficus Geminus“ postaví na notoricky známém smetanovském motivu „Kočka leze dírou“, ovšem tak, že funguje naprosto znamenitě?
Příběh alba, zkomplikovaný způsobem, že ani samotný Zargothrax už by si zřejmě nebyl jistý, co je vlastně pravda a co legrace, nám tudíž s sebou přináší čerstvou várku řádně odzemněných metalových kusů, s nimiž není v žádném případě radno laškovat. Příkladmo zmíněný otvírák, tak trochu disco-metalová „Wasteland Warriors Hoots Patrol“, epičnem nasáklé „Sword Lord Of The Goblin Horde“ a „Brothers Of Crail“ („Long ago, we served the king, but now we stand alone, we'll fight to save the land of Crail with blood and steel and bone!“) anebo zhmotnění čisté radosti z melodického metalového hraní „Keeper Of The Celestial Flame Of Abernethy“. To všechno jsou vzácně syté porce ostře metalového bubblegumu, které jednoho nutí znovu a znovu zvedat do výše pověstné Astrální kladivo, o němž si myslel, že už ho znovu neunese.
Věčná škoda, že do téhle společnosti kapela neumístila také výborný singl „Fly Away“, se kterým vloni uváděla nového zpěváka, protože ten by albu nepochybně slušel stejně jako právě zmíněné kusy. I bez něj lze však již teď vidět budoucí odkaz „Return To The Kingdom Of Fife“ jako naprosto jedinečný (podobně jako odkaz všech jeho předchůdců) a není určitě bez zajímavosti, že jeho prostřednictvím také GLORYHAMMER svému odpadlíkovi, známému nyní jako Angus McSix, jednoznačně ukazují, kde nechal nukleární tesař díru.
Napříč nekonečnými světelnými roky se vaši hrdinové vrátili na jaderných motorkách!
8 / 10
Sozos Michael
- zpěv
Christopher Bowes
- klávesy, zpěv
Paul Templing
- kytara
James Cartwright
- baskytara
Ben Turk
- bicí
1. Incoming Transmission
2. Holy Flaming Hammer of Unholy Cosmic Frost
3. Imperium Dundaxia
4. Wasteland Warrior Hoots Patrol
5. Brothers of Crail
6. Fife Eternal
7. Sword Lord of the Goblin Horde
8. Vorpal Laserblaster of Pittenweem
9. Keeper of the Celestial Flame of Abernethy
10. Maleficus Geminus (Colossus Matrix 38B - Ultimate Invocation of the Binary Thaumaturge)
Return To The Kingdom Of Fife (2023)
Legends From Beyond The Galactic Terrorvortex (2019)
Space 1992: Rise Of The Chaos Wizards (2015)
Tales from the Kingdom of Fife (2013)
Datum vydání: Pátek, 2. června 2023
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 48:12
bez Winklera je to o nieco menej mastne a slane, stale ale slusna kvalita...
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.