KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čas od času je nutno odlehčit, vyměnit propocený křivák za slušivou košili a začít naslouchat o poznání křehčím tónům. Třeba takovým, jaké už nějaký ten rok produkují italští melancholici FALAISE. Nutno podotknout, že sestava z umbrijského městečka Todi není na žánrovém nebi žádnou velkou hvězdou, v jejich těsné blízkosti ale září hned několik spřízněných reprezentantů, namátkově jmenujme známé Francouze ALCEST, dále TOGETHER TO THE STARS a nebo třeba AN AUTUMN FOR CRIPPLED CHILDREN. Pokud stále netušíte, v jakých stylových intencích FALAISE vlastně kormidlují, vězte, že se jedná o atmosférický post-black metal s koňskou dávkou shoegazingu. Věřím, že právě tahle škatulka bude alespoň pro některé z vás dostatečnou pozvánkou se s „After All This Time“ blíže seznámit.
FALAISE existují od roku 2015 a stačili vydat již čtyři řadové desky. V pozadí projektu hledejme celkem dva členy, kteří spolu žijí v absolutní harmonii a v rámci svazku hudebního jsou si věrni již od prvního dne založení FALAISE. Není proto takovým překvapením, že už na debutové kolekci se jim podařilo poměrně zásadně definovat žánrové mantinely, které od té doby neprošly žárnou radikální přestavbou. Jistě, první album je přímočařejší a syrovější a není tak hustě nařasené jako poslední dva výlisky, přesto je na něm poznat, že s pravděpodobností hraničící s jistotou musí pocházet právě z dílny FALAISE.
Ten recept není složitý. Italové rádi střídají komorní, subtilní pasáže a kytarové vybrnkávačky s prudkými blackovými výpady a košatými atmosférickými vsuvkami. Nadto své kompozice rádi zahalují do hustého melodického hávu, který je někdy nakadeřený a vyšívaný až příliš. To nemusí samo o sobě býti nevýhodou, nicméně FALAISE občas tohle všechno vrství celé přes sebe. Je to jako by toho měli hodně na srdci, ale chtěli nám to říci jen v několika málo větách. Inu, v některých případech by stálo za to trochu se uklidnit, ukočírovat přetlak skladatelského entusiasmu, jednotlivé motivy více obnažit a nechat je déle vyniknout. Posluchač by se určitě lépe zorientoval, ty výraznější z těchto motivů si uchoval v paměti a náledně si je i spojil s jednotlivými skladbami. Neříkám, že to tak bylo vždy, na předchozím manifestu „A Place I Don't Belong To“ najdeme položky jako „An Emptiness Full Of You“ a především pak „Holding Nothing“, které si zcela určitě s žádnými jinými nespletete. Více transparentně FALAISE vystupují i na zajímavém splitku se SADNESS, VOYAGE IN SOLITUDE a dalšími dvěma kapelami, kde se v rámci „Grey Days“ presentují spíše jako zástupci atmo/DSBM scény a na o poznání vzdušnější „Cities Of Loneliness“ zase dávají na odiv WOODS OF DESOLATION nebo REMETE vibes. Na nové desce je tento trend ještě mnohem výraznější, FALAISE se zklidnili a zejména delší skladby vybavili ukázkově přehlednou a čitelnou strukturou. Královna tracklistu „Keeping You In My Memory“ nenásilně plyne časem a jako améba neustále mění svoji atmosféru, neméně zdařilá „Feeling Out Of Place“ pak sympaticky navazuje na odkaz zaniklých čarodějů AMESOEURS.
Pak tady máme jednu ne úplně šťastnou záležitost. Pod výše uvedeným pestrým hudebním nánosem je totiž poměrně hluboko pohřbeno blackmetalové skřípění, jenž se ve finálním mixu prosazuje asi stejně tak důrazně, jako zoufalé volání nešťastníkovo, na kterého se při zemětřesení sesul nejméně desetipatrový panelák. Je to takový trademark FALAISE, na všech deskách je Guarnellův vokál většinou až příliš utopený (zejména v momentech, kdy skladby gradují) a doslova volá pro větším životním prostoru. Tak příště nezapomenout tuhle stopu trochu vytáhnout, výsledku by to jen a jen prospělo.
„After All This Time“ je určitě nejvíce křehká a nejvíce vzdušná deska v kariéře FALAISE. Jistě, i na aktuálním zpěvníku Matteo Guarnello naklepe hned celý talíř řízků, nicméně mnohem častěji tam objevíme spoustu zasněných shoegaze pasáží, které odkazují na náladotvůrce KLIMT 1918 v období jejich nezapomenutelného eposu „Just In Case We'll Never Meet Again“. Inu, v Itálii tohle prostě umí dokonale. Skladatelsky jasně nejvíce dotažená sbírka FALAISE, až po okraj napěchovaná emocemi. Čím déle ji poslouchám, tím více se mi líbí.
Pokud jste melancholické duše a vaše srdce patří post-rocku, shoegaze i atmosférickému black metalu zároveň, nemůžete s FALAISE narazit.
8,5 / 10
Matteo Guarnello
- zpěv, bicí, klávesy
Lorenzo Pompili
- kytara, baskytara
1. A Dream Of Relief
2. Keeping You In My Memory
3. One Day
4. Flow Of Time
5. Feeling Out Of Place
6. Fading
After All This Time (2023)
A Dream Of Relief (single) (2021)
Sounds Of Melancholy (split) (2019)
Overnight (single) (2019)
A Place I Don't Belong To (2019)
When The Sun Was Warming My Heart (single) (2018)
My Endless Immensity (2017)
You Towards Me (single) (2016)
...And A Journey Through Emotions... (split) (2016)
As Time Goes By (2015)
Datum vydání: Úterý, 31. ledna 2023
Vydavatel: Flowing Downward
Stopáž: 44:36
Další pojednání na téma, když black metal není vůbec evil. Okouzlující směs černěkovového sypání, tklivých melodií a shoegazově zastřeného zvuku. Italové to na nás válí vskutku mistrně a já spolu s kolegou Reaperem jim to bez výhrad baštíme, protože je nanejvýš těžké v jejich počínání najít alespoň trochu falše a sázky na jistotu.
Post black odplouvající až do ladných post rockových ploch, přesto si zachovávající i dostatek obhroublé neurvalosti. Velmi intenzivní i uvolněné postupy se tu mísí v hezky plynulé koláži, které nechybí ani dostatek variability a pestrosti. Tahle příjemně náladová deska dokáže hladit, ale též slušně podrásat. Snad jen zvuk by zasloužil trochu ostřejší a čitelnější produkci.
Atmosférický post-black metal / shoegaze ve své intimní a melancholické podobě. Italské duo vyrukovalo s nejkřehčí a skladatelsky jasně nejdotaženější sbírkou kariéry. Příznivci žánru od AMESOEURS počínaje a KLIMT 1918 konče musí okamžitě nastoupit k poslechu. Podmanivá záležitost.
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.