Další ročník monstrózního festivalu BRUTAL ASSAULT už je více jak týden za námi, zážitky a vjemy jsou vstřebané, reporty a hodnocení vesměs napsané, nově objevené kapely rozposlouchané a všichni se již těšíme na ročník další, protože ten letošní byl více než povedený, troufám si vlastně říct, že skvělý.

Klasických reportů a postřehů už bylo napsáno dost, přesto mi prosím dovolte, abych se k festivalu vrátil s mým krátkým, nikterak spektakulárním, hodnocením. Při mnoha debatách s kolegy redaktory padalo mnoho jmen, která byla uváděna jako ta „NEJ" ať už v pozitivních, nebo negativních souvislostech, ať šlo o zvuk, projev, celkové vyznění...

No a mě napadlo, že bych ta má NEJ mohl hodit na papír a udělat si v tom trochu pořádek. Jen podotýkám, že jsem ani zdaleka neslyšel vše (to logicky ani nejde) proto mé hodnocení vychází z těch kapel, které jsem měl možnost shlédnout. Polemika je zde asi zbytečná, ale určitě ocením vaše „NEJ" v diskusi pod článkem.

Nejintenzivnější set - DÖDSRIT

Tahle "malá" kapela byla pro mě tím nejpádnějším argumentem, proč na BA vůbec jet. Samozřejmě - BORKNAGAR po deseti letech a ENSLAVED, to jsou velká lákadla, ale až po potvrzení DÖDSRIT jsem se definitivně rozhodl, že se festivalu zúčastním. Set těchto Švédů nabídl doslova krev (pana Dalase poté, co ho bubeník trefil paličkou hozenou do publika), pot (hudebníků a headbangujících přihlížejících) a slzy (štěstí, moje a Reaperovy). Po úvodních komplikacích, kdy ne a ne vychytat ideální zvuk, se do toho hoši opřeli tak intenzivně, až basákovi rupla struna a bubeník několikrát převrhl největší kotel. Na tři kluky ze sestavy čekalo ještě hraní s LAMP OF MURMUUR, ale že by se nějak šetřili při setu domovské kapely, tak to kurva ani omylem.

Nejmystičtější zážitek - RUSSIAN CIRCLES

Když se hodinu po půlnoci ozvaly první tóny "Station", věděl jsem, že toto vystoupení se budu snažit vychutnat si co nejdéle, přesně se mi to trefilo do rozpoložení. Perfektní zvuk, trojice soustředěných hudebníků, náladotvorná atmosféra... Moc jsem si pochvaloval, že jsem jim dal přednost před kultovními POSSESSED.

Nejlepší zvuk - OBITUARY

Tato kapela mě tak nějak vždy míjela, ani ta devadesátková alba mě nikdy moc nechytla, ale zas na druhou stranu vidět na vlastní oči Terryho Butlera, to jsem si nechtěl nechat ujít. Ovšem ten zvuk, to tedy bylo něco, naprosto dokonalé vyladění intenzity a čitelnosti, zároveň ale bez fyzické újmy v ušní oblasti. Kapela navíc šlapala jako perfektně namazaný stroj, opravdu to byl poslouchačský zážitek.

Nejvíc přátelský přístup k publiku - ENSLAVED

Z těchto usměvavých pantátů byla na dálku cítit uvolněnost a dobrá nálada, člověk měl chvílemi až pocit, že se jedná o hraní party kamarádů na oslavě narozenin některého z nich.

Nejméně povedené vystoupení vzhledem k očekávání - MOONSPELL

Nikdy jsem nepatřil ke skalním fans, ale samozřejmě se jedná o žánrové legendy, tak jsem si je nechtěl nechat ujít. Možná, vzhledem k charakteru tvorby kapely, atmosféře neprospívalo odpolední intenzivní sluníčko, faktem je, že celé vystoupení bylo prostě nezáživné a takové celé "uondané".

Ne tak dobré vystoupení, jak jsem čekal vzhledem k nadšení mých kolegů - CONCRETE WINDS & TRIBULATION

Prvně jmenovaní podle mě nepřináší nic moc nového v rámci žánru, prostě to tam narvat za každou cenu, takových kapel tu jsou desítky. U TRIBULATION jsem očekával, že by se mi mohli líbit, dlouhé instrumentální plochy mám v oblibě, ale co funguje třeba u zmíněných RUSSIAN CIRCLES, nebo DÖDSRIT, se tady míjelo účinkem. S kolegy jsme se shodli, že je to asi jediná kapela, která dělá zvukovku až během vystoupení samotného, nikoliv před ním.

Nejvíce rutinní vystoupení - BORKNAGAR

Má srdcovka a společně s DÖDSRIT hlavní důvod, proč jsem na festival jel. Přesně před deseti lety bylo jejich vystoupení na BA naprosto famózní, plné energie, skvělá komunikace kapely a odezva fanoušků. Nyní, možná i vzhledem k denní době, bylo cítit, že to kapela prostě pojímá jako standardní profesionální vystoupení, vše precizně zahrané a odzpívané, ale nic, na co by člověk vzpomínal i po létech, žádné emoce navíc.

Nejbizarnější a nejvíc nebezpečné vystoupení - WATAIN

Možná budu čelit všeobecnému výsměchu, ale ačkoliv jsem první mikinu BURZUM nosil už někdy před čtvrt stoletím a v blackové scéně se orientuji celkem solidně, tak o WATAIN jsem až do letošního BA nikdy neslyšel. Hudebně to nebylo vůbec špatné, hlavně bicmen byl fantastický, ale ten tyjátr kolem a pochodeň hozená mezi diváky... Takhle se temná aura dnes už nevytváří.

Nejlepší vystoupení kapel, od kterých jsem toho moc nečekal - MORK & LAMP OF MURMUUR

Sice ani jedna z kapel nepřináší nikterak inovativní tvorbu, více než často citují klasiky žánru, ale výsledek je prostě povedený a výborně se poslouchá. Vím, že je nefér, že něco podobného vyčítám CONCRETE WINDS a tady to pochválím, a dávám si tedy sám sobě důtku za nefér přístup.

Nejotravnější vystoupení - HEILUNG

Lidé to asi chtějí, co naděláme.

Zázemí festivalu podrobně hodnotit nebudu, gastronomie je tu na vysoké úrovni, je to jeden velký povedený food festival, možná bych jen uvítal lepší přístup k pitné vodě, přeci jen sladká nealka nemůže člověk pít donekonečna a stát desítky minut ve frontě u cisterny, to také není kdovíjaká zábava. Dobrý pocit jsem měl i z návštěvníků festivalu. Ať už mladí metalisté, kteří objevují krásy takových festivalů společně s prvními alkoholickými zážitky, někdy s rodiči, či v partičce, nebo rockeři a rockerky vyššího věku, kteří si přijeli v klidu poslechnout oblíbené kapely a aktivně si užít dovolenou. Nikde žádná agrese a machrování, naopak úsměvy, ohleduplnost a slušné vychování.

Celkově vzato, letošní ročník nastavil laťku setsakramentsky vysoko. Pokud se v dalších letech dočkáme minimálně stejné úrovně (výběr kapel, úroveň služeb, zážitky celkově) a vychytají se ještě některé drobné mušky, bude se každý rok vždy na co těšit.