KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám-li vyslovit jméno nějaké belgické kapely, na kterou si v rychlosti vzpomenu, tak mě napadají ANCIENT RITES anebo u nás hojně koncertující AGATHOCLES a to je asi tak všechno. Přijde mi, že belgická metalová scéna je co do věhlasu v zahraničí na tom dost podobně jako ta naše a tak chtě nechtě musím připusit, že jakékoliv další setkání s tvorbou pocházející ze země Vlámů se tak stává zážitkem s příchutí exotiky. PANCHRYSIA je tedy dalším vývozním artiklem s cílem alespoň částečně se přiblížit věhlasu již vzpomenutých ANCIENT RITES.
K dosáhnutí této mety však čeká na PANCHRYSII ještě značný kus cesty. Ač mi tvorba ANCIENT RITES zrovna dvakrát po chuti není, nedá se ji upřít značný kus originality a osobitosti, což už se však úplně nedá řici o obsahu tohoto kotoučku. Hoši z PANCHRYSI-e se zhlédli v dnes toliko oblíbené odnoži black metalu, takzvaném atmoblacku nebo-li atmosferickém black metalu, když jinak nedáte. Tím by však výčet výtek vůči této desce v podstatě mohl skončit a to hned z několika důvodů:
Tak za prvé - PANCHRYSIA se pustila do slepé žánrové uličky až překvapivě odvážně a bez množství zbytečných hudebních klišé a v mnoha případech dokázala naznačit, že cesta z této slepé uličky se jeví jako velice reálná. O tom, že dokonalá atmosféra se dá docílit i bez pomocí kláves, jsme se už měli možnost mnohokrát přesvědčit a PANCHRYSIA tuto pravdu jen potvrzuje.
Za druhé - jednotlivé skladby „In Obscure Depths“ i přes mnoho průhledných a lehce čitelných pasáží nepostrádají i nejeden moment překvapení v podobě vyhrávky či sólíčka a kupodivu i přes svoji poměrně značkou délku vůbec nenudí. Právě naopak! V mnoha případech jsem se velice rád nechal touto deskou strhnout! Nechybí částé změny temp, kterými jsou jednotlivé blackující sypačky hojně prokládány. Nazvučení kytar vzdáleně připomene severské modly SATYRICON anebo DARKTHRONE a to samé se dá říci i náladě jednotlivých skladeb. Neoriginalita muziky je v tomto případě více než dostatečně vykompenzovaná kvalitou jejího podání.
Za třetí - oceňuji i snahu o napsání inteligentního textu bez trapných bu-bu-bu klišé a nesmím opomenout ani nápadité vyvedení obalu a bookletu CD, které ani zdaleka nevypovídá o stylovém zaměření jeho hudebního obsahu.
Jinými slovy máme co do činění s velice zdařilou variací na mnohokrát omíláné téma s chválihodnou snahou o nabytí vlastní tváře.
Všechny uvedené faktory hovoří jasnou řečí ve prospěch této desky a troufám si vyslovit myšlenku, že tato kapela svůj potenciál na „In Obscure Depths“ pouze naznačila a s jejím dalším albem se opravdu máme na co těšit ... Pevně v to doufám!
PANCHRYSIA se pustila do slepé žánrové uličky až překvapivě odvážně a bez množství zbytečných hudebních klišé a v mnoha případech dokázala naznačit, že cesta z této slepé uličky se jeví jako velice reálná.
7 / 10
1. Origin of Existence - Creation of A Mortal Spirit
2. Spiritual Gain - Bloom Up To The Sun
3. The Watcher - A Superior Walk
4. Ruins
5. The Winter Chill
6. De Profundis Clamavi
7. Farewell
8. A Death's Tale
9. Darkened Souls
10. The Search Will Cease
In Obscure Depths (2002)
Exaltation (EP) (0)
Nimisque Inhumane (0)
Vydáno: 2002
Vydavatel: LSP
Produkce: PANCHRYSIA
Studio: Dé Studio
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.