OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám-li vyslovit jméno nějaké belgické kapely, na kterou si v rychlosti vzpomenu, tak mě napadají ANCIENT RITES anebo u nás hojně koncertující AGATHOCLES a to je asi tak všechno. Přijde mi, že belgická metalová scéna je co do věhlasu v zahraničí na tom dost podobně jako ta naše a tak chtě nechtě musím připusit, že jakékoliv další setkání s tvorbou pocházející ze země Vlámů se tak stává zážitkem s příchutí exotiky. PANCHRYSIA je tedy dalším vývozním artiklem s cílem alespoň částečně se přiblížit věhlasu již vzpomenutých ANCIENT RITES.
K dosáhnutí této mety však čeká na PANCHRYSII ještě značný kus cesty. Ač mi tvorba ANCIENT RITES zrovna dvakrát po chuti není, nedá se ji upřít značný kus originality a osobitosti, což už se však úplně nedá řici o obsahu tohoto kotoučku. Hoši z PANCHRYSI-e se zhlédli v dnes toliko oblíbené odnoži black metalu, takzvaném atmoblacku nebo-li atmosferickém black metalu, když jinak nedáte. Tím by však výčet výtek vůči této desce v podstatě mohl skončit a to hned z několika důvodů:
Tak za prvé - PANCHRYSIA se pustila do slepé žánrové uličky až překvapivě odvážně a bez množství zbytečných hudebních klišé a v mnoha případech dokázala naznačit, že cesta z této slepé uličky se jeví jako velice reálná. O tom, že dokonalá atmosféra se dá docílit i bez pomocí kláves, jsme se už měli možnost mnohokrát přesvědčit a PANCHRYSIA tuto pravdu jen potvrzuje.
Za druhé - jednotlivé skladby „In Obscure Depths“ i přes mnoho průhledných a lehce čitelných pasáží nepostrádají i nejeden moment překvapení v podobě vyhrávky či sólíčka a kupodivu i přes svoji poměrně značkou délku vůbec nenudí. Právě naopak! V mnoha případech jsem se velice rád nechal touto deskou strhnout! Nechybí částé změny temp, kterými jsou jednotlivé blackující sypačky hojně prokládány. Nazvučení kytar vzdáleně připomene severské modly SATYRICON anebo DARKTHRONE a to samé se dá říci i náladě jednotlivých skladeb. Neoriginalita muziky je v tomto případě více než dostatečně vykompenzovaná kvalitou jejího podání.
Za třetí - oceňuji i snahu o napsání inteligentního textu bez trapných bu-bu-bu klišé a nesmím opomenout ani nápadité vyvedení obalu a bookletu CD, které ani zdaleka nevypovídá o stylovém zaměření jeho hudebního obsahu.
Jinými slovy máme co do činění s velice zdařilou variací na mnohokrát omíláné téma s chválihodnou snahou o nabytí vlastní tváře.
Všechny uvedené faktory hovoří jasnou řečí ve prospěch této desky a troufám si vyslovit myšlenku, že tato kapela svůj potenciál na „In Obscure Depths“ pouze naznačila a s jejím dalším albem se opravdu máme na co těšit ... Pevně v to doufám!
PANCHRYSIA se pustila do slepé žánrové uličky až překvapivě odvážně a bez množství zbytečných hudebních klišé a v mnoha případech dokázala naznačit, že cesta z této slepé uličky se jeví jako velice reálná.
7 / 10
1. Origin of Existence - Creation of A Mortal Spirit
2. Spiritual Gain - Bloom Up To The Sun
3. The Watcher - A Superior Walk
4. Ruins
5. The Winter Chill
6. De Profundis Clamavi
7. Farewell
8. A Death's Tale
9. Darkened Souls
10. The Search Will Cease
In Obscure Depths (2002)
Exaltation (EP) (0)
Nimisque Inhumane (0)
Vydáno: 2002
Vydavatel: LSP
Produkce: PANCHRYSIA
Studio: Dé Studio
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.