Říká vám něco pětidílná sága Phantasm? Pokud ne, pak vězte, že jde o originální, byť kvalitativně nesmírně kolísavou sérii hororových filmů s jedinečným dotekem fantasy a sci-fi tématiky. Dlouho jsem rozmýšlel, zdali je dobré vytáhnout na světlo rovnou pět filmů provázaných jediným příběhem, neboť tyto méně známé, neřkuli raritní záležitosti ze spodních pater filmového universa přitáhnou pozornost jen okrajové části čtenářů. Na druhou stranu, proč někomu nedat tip na zajímavou podívanou, že? Na rozdíl od archeologů, jejichž objevy mohou návštěvníci obdivovat pouze za skly honosných vitrín, film si s trochou snahy může opatřit opravdu každý a v teple domova si jej opakovaně vychutnávat. Abych případným zájemcům mohl nevšední příběh o boji dobra se zlem z dalekého vesmíru náležitě přiblížit, musím svou pozornost obrátit do minulosti. Konkrétně do sedmdesátých let minulého století. Právě tam to všechno začalo.

Zasněný otec série

Americký režisér převážně nízkorozpočtových snímků, Don Coscarelli, je příkladem muže, který své dětské sny dokázal přivést k životu. Sice bez fanfár a stamilionových tržeb, ale přesto se mu to povedlo. Coscarelli, narozen 17. února 1954, má italské kořeny a vyrůstal v jižní Kalifornii. S naivitou, tolik příznačnou pro dospívání, vzhlížel obdivně ke kamerám, strašidelným příběhům, zákulisním filmařským procesům a snil o svém vlastním projektu. Životní příběhy těchto nadšených filmařů mají celkem podobnou linku. Stejně jako David Fincher a Steven Spielberg, začal i Coscarelli natáčet své první nesmělé pokusy s pomocí legendární „super osmičky“ a jeho herecký ansámbl tvořili především kamarádi, rodiče a lidé ze sousedství. Byla to cenná životní lekce, která však mladému filmaři pomohla získat zkušenosti a vyšlapat cestu k serióznímu filmařskému vzdělání.

A skutečně. První úspěch přišel v neuvěřitelných devatenácti letech! Coscarelli napsal scénář a následně zrežíroval dramaticky laděný snímek Jim the World’s Greatest (1976). Ačkoliv jde z dnešního pohledu o zapomenutý film, váže se k němu jedna zajímavost. Don Coscarelli se stal nejmladším filmařem na světě, který dokázal nezávislý film prodat společnosti Universal Pictures. O takovém startu kariéry sní snad každý. Ještě podstatnější však je, že šlo o první spolupráci s hercem Lawrencem Rorym Guyem, později známým pod uměleckým jménem Angus Scrimm. Již tehdy zralý herec menších divadelních a televizních rolí s těžko zaměnitelným obličejem se díky dalšímu projektu mladého režiséra stane opravdovou hororovou ikonou. Postava, kterou Scrimm ztvární, poněkud zvláštního majitele pohřebního ústavu, bude v proudu následujících let stavěna po bok takových monster jako jsou Frankenstein, Dracula, Vlkodlak či Freddie Krueger.

Phantasm

Podobně jako James Cameron u Terminátora (1984), nalezl i Don Coscarelli inspiraci v děsivé noční můře. Ponurá dlouhá chodba, mramorem vykládané stěny, vzdálené skřípění zarezlých pantů a kovová levitující koule s obrovským vrtákem, která Dona pronásledovala. Zpocený teenager se probudil v posteli, očima zkoumal svůj do tmy utopený pokoj a štípnutím se ujišťoval, že je vzhůru. Takový sen z hlavy jen tak nedostanete a Coscarelli si na něj vzpomněl, když mu byla zamítnuta adaptace strašidelně laděné fantasy knihy Something Wicked This Way Comes (1962) od spisovatele Raye Bradburyho. Knižní práva již vlastnila společnost Walt Disney, která dle jeho osnov nechala zhotovit stejnojmenný snímek u nás známý pod názvem Zlo přichází (1983). Coscarelli byl přesto přesvědčen, že horor vládne filmovému průmyslu a láká do kin houfy diváků. Proto se vrátil ke své letité noční můře a na základě jediného děsivého fragmentu sepsal během tří týdnů scénář.

Příběh je pojatý minimalistickým způsobem. V malém ospalém americkém městečku dojde k vraždě na tamějším hřbitově. Vypadá to sice jako obyčejná sebevražda, ale po pohřbu si jeden z přátel zesnulého mladíka všimne podivné věci. Vysoký majitel pohřebního ústavu popadne rakev i s tělesnými ostatky a bez sebemenších problémů ji sám naloží do auta. Tím chlapcem, který takřka nadpřirozený výjev pozoruje, je Mike Pearson (A. Michael Baldwin). Vysoký Jebediah Morningside, označovaný lakonicky jako Tall Man (Angus Scrimm), se stane středem pozornosti zvídavého Mika. Brzy vyjde najevo, že ve spodních patrech goticky laděného mauzolea se děje cosi hrůzného. Po zběsilém úprku před Tall Manem a levitující koulí, mající schopnost vysávat mozky, přesvědčí Mike svého staršího bratra Jodyho (Bill Thornbury) a rodinného přítele Reggieho (Reggie Bannister), aby mu pomohli tajemného muže porazit. Jak se ukáže, Tall Man nepochází z našeho světa. Ze zavražděných obětí i běžných nebožtíků vyrábí znetvořené trpaslíky, které skrze mezihvězdný portál transportuje na svou domovskou planetu, kde pro něj vykonávají otrocké práce.

No uznejte sami, není to originální příběh? Potenciál napsané látky si uvědomoval i Coscarelli, akorát netušil, jakým způsobem bude ryze nezávislý projekt financovat. Natáčení snímku Phantasm (1979) nakonec trvalo čtrnáct měsíců, přičemž rychlost vývoje ovlivňovala pouze otázka peněz. Coscarelli byl naštěstí obklopen milující rodinou, která jej ve všech směrech podporovala. Z jeho otce se stal štědrý mecenáš, producent filmu a jakýsi rádce. Coscarelli s projektem obcházel soukromé zubní ordinace i právnické kanceláře ve snaze získat další finanční injekce. Do vznikajícího filmu zahučel i honorář za režisérův předchozí snímek. Jelikož během tvůrčího procesu nebyla vedena žádná účetní statistika, odhaduje režisér film na necelých tři sta tisíc dolarů.

Kromě rodinných příslušníků a přátel byli do projektu zapojeni i začínající herci, s nimiž už Coscarelli pracoval. Tehdy třiapadesátiletý Angus Scrimm si přečetl prvních pár stránek scénáře, kde byla jeho postava vedena jako „cizinec“. Zmatený herec se režiséra hned ptal, zdali má začít trénovat nějaký cizí akcent, načež jej Coscarelli pobídl, aby si scénář přečetl celý, neboť jeho postava je z opravdu velmi dalekého kraje (šprýmař). Celý film vznikal pouze v oblasti San Fernando ve státě Kalifornie. Scénář byl neustále přepisován a některé pasáže popisující minulost postav úplně zmizely z natáčecího plánu, což vedlo k časté improvizaci ze strany herců i režiséra. Angažovaný kovotepec Will Greene navrhl design levitujících koulí, byť premiéry filmu se starý pán bohužel nedožil. Další praktické efekty, masky a kostýmy navrhl sám Coscarelli spolu se svou matkou. Rozpočet nestačil ani na zaplacení profesionálního střihače a kameramana, tudíž se daných úloh musel ujmout opět režisér. Poslední peníze padly na vrub skladatelů Freda Myrowa a Malcolma Seagrava, kteří se při komponování nechali ovlivnit ranými nahrávkami Mika Oldfielda a zvukem progresivní skupiny GOBLIN. A výsledek kolektivní práce?

Směsice výborných momentů zakomponovaná do špatného filmu? Nebo je to spíše naopak? Patrně od každého trochu, byť nízkorozpočtovému snímku Phantasm nelze upřít skutečnost, že se usilovně snaží dělat ze svých nedostatků přednost. Levnost a nedotaženost scénáře maskuje Don Coscarelli mladistvým zápalem, nápaditostí, snovou atmosférou a ikonickým záporákem s fotogenickou tváří herce Anguse Scrimma. Příběh mladíka Mika, který v malém městečku svádí boj s podivným funebrákem, tak zdatně osciluje mezi dětskou abstrakcí a realitou, sněním i bděním. Film působí jako jeden dlouhý sen, do něhož prorůstají útržky reality. Právě díky tomu, že si divák není nikdy jistý pevnou půdou pod nohama, nemá potřebu řešit zvláštně useknuté scény, povrchní dialogy a logické díry. Ve snu je přeci možné všechno, ne? Coscarelli do děje navíc pečlivě roubuje několik originálních nápadů, které přejímá z jiných filmů a po svém je upgraduje. Například gotickou představu o upírech a vampirismu všeobecně nahrazuje pokrokovou technologií. Levitující koule z nerezové oceli se za pomoci bodců zarazí své oběti do čela, vrtákem do něj vyvrtá díru a vysaje z těla veškerou krev, kterou formou rudého gejzíru vychrlí do volného prostoru. Phantasm je filmem lásky. Vznikl díky mladistvé fascinaci světem kinematografie. Ačkoli Don Coscarelli není žádný Sam Raimi, za svou odvahu a urputnou snahu dotáhnout tento projekt do konce si zaslouží obdiv a trochu shovívavosti.

Phantasm II

Ostych, nervozita, skepse. Šestadvacetiletý Don Coscarelli byl z nadcházející premiéry krajně nervózní. Střih a celková finalizace filmu mu zabrala dalších šest měsíců. Měl dokonce natočené tři alternativní konce a s těžkým srdcem se pro jeden musel rozhodnout, byť dobré mu přišly všechny varianty. Režisér uspořádal soukromou projekci pro vybrané diváky a jejich bezprostřední reakce měly rozhodnout o tom, jestli film pošle do lokální distribuce. Postesk, pochvaly, úspěch. Po křestu ohněm si snímek Phantasm mohl dopřát oficiální premiéru. Stalo se tak 28. března 1979 v Texasu a domovské Kalifornii. Phantasm slavil úspěch především u mladého publika, ale dočkal se i pozitivní odezvy od erudovaných kritiků. Komerční průlom snímku Halloween (1978) dokonce zapříčinil, že menší společnost AVCO Embassy Pictures film odkoupila a uvedla do širší distribuce. Magnetizující herecký part Anguse Scrimma a těsný černý oblek, který ještě více zdůrazňoval jeho výšku, zapůsobil snad na každého. Po získání několika prestižních ocenění na různých fantasy a hororových festivalech si Coscarelli mohl definitivně oddechnout. Nezávislý snímek za pár šupů, co dokáže vydělat dvaadvacet milionů? Tomu se říká zásah do černého!

Phantasm si tedy nezadržitelně budoval kultovní status a Coscarelli si splnil sen o natočení strašidelného filmu. Sedmdesátá léta byla rázem fuč a startující osmá dekáda otevřela svou náruč novým módním trendům, hudebním směrům a pochopitelně i trochu jiným požadavkům rychle se měnícího filmového průmyslu. V kurzu byla nevázaná zábava, vysokooktanová akce a fantasy. A právě hlad po fantasy filmech, zažehnutý úspěchem prvního Barbara Conana (1982), přihrál mladému režisérovi novou výzvu. Studio Universal Pictures si náhle vzpomnělo, že pro ně Coscarelli natočil svůj režijní debut a protože nezávisle financovaný Phantasm měl již v té době pověst kultovního díla, dostal režisér jedinečnou příležitost. S pětimilionovým rozpočtem mu byla svěřena režie fantasy snímku Pán šelem (1982), kde měl vystoupit anticky tvarovaný Marc Singer a tehdejší sexsymbol Tanya Roberts, která před kamerou neměla nikdy problém s odhazováním svršků.

Průměrný béčkový počin vydělal nějakých patnáct milionů, což sice nebylo nic extra, ale stačilo to k tomu, aby Coscarelli mohl s vedením studia započít diskusi o pokračování svého milovaného díla. Přesněji řečeno, režisér Phantasm považoval za uzavřenou kapitolu, ale managment studia si po vzoru konkurenčních hráčů přál mít vlastní hororovou sérii. Přiklepnutý třímilionový rozpočet byl zaštítěn několika nepříjemnými podmínkami, přičemž jedna konkrétní režiséra obzvláště trápila. Vedení ve filmu chtělo mít alespoň jednoho „funkčního“ herce a Coscarelli se musel rozhodnout, jestli dá vale Reggiemu Bannisterovi nebo Michaelu Baldwinovi. Černého Petra nakonec dostal Baldwin. Roli Mika Pearsona prevzal mladý katalogový hezounek James Le Gros, který ji o prsa vyfoukl jistému Bradu Pittovi.

Coscarelli se dlouho trápil s napsáním zajímavé dějové zápletky, nehledě na nepříjemný tlak studia a ustavičné kecání do příběhu od nervózních kravaťáků. Po několika alternativách zvolil bezprostřední navázání na události z předchozího dílu. Jody je zavražděn Tall Manem a mladší bratr Mike zavřen do blázince, jelikož za vlasy přitažené historce nikdo nevěří. Rozpínavost návštěvníka z cizí planety a armáda jeho slepě oddaných posluhovačů zatím dále plení hřbitovy a rozsévá zkázu. Důležitou postavou se stává mladá dívka Liz Reynolds (Paula Irvine) vlastnící paranormální schopnosti. Zvýšené psychické vnímání a prorocké vize jí ve snech umožňují vidět nekalé praktiky Tall Mana i smutný osud Mika, který je v devatenácti letech konečně propuštěn z ústavu. Mladší z bratrů se okamžitě spojí s někdejším zmrzlinářem a kamarádem Reggiem. Sehraná dvojka na palubu později přibere Liz a úderný tým společně vyrazí na rozhodující bitvu s mezigalaktickým otrokářem.

Tři míče na zhotovení sci-fi hororu s letmým dotekem fantasy? Ano, není to moc, ale zároveň jde o mnohonásobně větší balík oproti částce, s jakou musel Coscarelli operovat během natáčení prvního dílu. Animatronické loutky, lepší efekty, přítomnost profesionálního kameramana a daleko dražší kulisy. Pryč je mauzoleum zhotovené z tenké překližky, zdobené levnou tapetou s potiskem mramoru. Na scénu naopak nastupuje lepší design levitujících koulí a jejich zbrusu nové smrtonosné hračky, dále větší počet herců, školení kaskadéři a obnovená spolupráce se skladateli Fredem Myrowem a Malcolmem Seagravem. Ti, ovlivnění trendy osmdesátých let, převzali původní melodii a zapracovali do ní výraznější bicí stopu, přidali svižnější tempo, opulentní lesní rohy, smyčce, vznešené chorály a syntezátory. Opravdový tuning a jedna z nejlepších hororových znělek, jaká kdy spatřila světlo světa. Výsledné filmové dílo je všelijaké, ale podstatné je, že se režisér neopakuje.

Jestli nějaké slovíčko dokonale charakterizuje Phantasm II (1988), pak jím je „upgrade“, a to ve všech směrech. Snové sekvence a abstrakce jsou odsunuty na druhou, možná třetí kolej. Iniciativu přebírá přímočará zábava a sázka na efektní scény. Když Reggie s Mikem drancují obchod se zbraněmi a na koleně vyrábějí sečné zbraně, plamenomet či čtyřhlavňovou brokovnici, nečiní tak, protože je to primárně důležité, ale jelikož to vypadá zatraceně cool. Klipovitý střih rozmělňuje snímek do samostatných segmentů, které se Coscarelli snaží poslepovat řídkou dějovou maltou. Logiku a důležitost zápletky těžce poráží příklon k akčním scénám, jimž vévodí speciální zlatá koule s laserem, zubatým kotoučem a schopností propálit se skrze zavřené dveře. Líbivých atrakcí je tu ale daleko víc. Vražedný duel na motorové pily, četné exploze, hrátky s plamenometem nebo epicky podané zúčtování s Tall Manem plné čvachtavých efektů. Ve filmu můžeme nalézt i několik nových témat včetně satanské symboliky a opovrhování křesťanskými principy.

Letité přátelství s o poznání úspěšnějším režisérem Samem Raimim se razantně promítá do výsledného celku, nehledě na jeden konkrétní vizuální odkaz. Coscarelli od slavnějšího kolegy nepokrytě opisuje. Kamera evokující pohled z očí, více krve, vtipné hlášky a ikonický hrdina. Raimi má démonobijce Ashe Williamse (Bruce Campbell), Coscarelli zmrzlináře Reggieho, z něhož se zde stává ultimátní akční hrdina, sukničkář a smolař v jedné osobě. Ash nosí na zádech upilovanou dvouhlavňovou brokovnici, Reggie má hlavně rovnou čtyři. Kdo je teď větší borec? Reggie je bezesporu jednou z nejvýraznějších ozdob filmu. Jeho stejnojmenný herecký představitel opatrně rozvíjí osobnostní rysy postavy a dělá z ní obyčejného člověka, co se připletl do extrémní situace. Ačkoli si film stále uchovává auru mysteriózního dobrodružství, přechod od partyzánského natáčení ke studiovému projektu za tři miliony rozbíjí původní atmosféru na prach. Phantasm II je typickým produktem své doby, se všemi klady i negativy. Nedostatek logiky a příklon k naleštěné formě činí z tohoto filmu roztomilou záležitost, kterou si jednou za čas rád připomínám. Osmdesátky v té nejčistší podobě a vrchol série.