Že se i death metal dokáže vyvíjet a větvit různými směry, je dávno známá věc. A že jsou kapely, které tento vývoj dokáží uchopit po svém a z těchto různých větví umí seskládat originální a zajímavé pojetí smrtícího kovu, je taktéž známá věc. O neco méně známou věcí je schopnost a zručnost, s jakou ke tvorbě své vize moderního death metalu přistupuje pestrá mezinárodní sestava sdružená pod jménem WORMHOLE.
Její v pořadí už třetí album potvrzuje a spíše ještě více prohlubuje trend započatý dvěma předchůdci. Je až neuvěřitelné, co všechno dokáže kapela stihnout během necelých 30 minut. Obligátní kratší stopáž a do ní vtěsnaná velice vyvážená kombinace techniky a brutality. Takhle se dala charakterizovat dvojice předchůdců a stejně tak i letošní deska.
Technika, brutalita a atmosféra. Tou disponuje hned úvodní skladba „System Erase“, která překvapí vzletnou nosnou kytarovou linkou, což v duetu s obhroublým growlingem přináší dost zajímavých momentů. Tyto pocity ještě prohloubí hned následující „Elysiism“. Další vzdušný motiv si podává ruce se zemitými kytarovými riffy a to ještě korunuje velmi slušivé a líbivé kytarové sólo.
Mustr, se kterým by si takto hudebně i kompozičně disponovaná kapela mohla vystačit po zbytek celé nahrávky. WORMHOLE ovšem mají opět chuť zkoušet i jiné formy smrtícího kovu. A nutno říct, že ani v těchto sférách se rozhodně neztrácejí. A je jedno, jestli se zkusí vyjádřit formou technické brutality anebo té, odehrané v pomalejších tempech. Slam death metal má tato skupina evidentně v lásce, neboť jej zde velmi často využívá jako výrazný prvek.
Toto se děje s velmi vysokou úrovní zručnosti a přirozenosti. Prostě žádné hala-bala střídání motivů a žánrů, bezmyšlenkovité kupení nápadů, nic takového. Americká (anebo lépe řečeno v Americe sídlící) skupina má více než dobře zmapovanou současnou (a evidentně i tu minulou) situaci kolem všeho alespoň nějak souvisejícího s death metalem. Výsledkem této orientace však není laciný plagiát. Ke schopnosti poznávat se zde přidává i veliká dávka invence a talentu. Právě díky nim pak WORMHOLE dokáží sázet velmi lehce se poslouchající skladby.
Takto propracovaná a neposedná dávka brutální muziky dokáže přirozeně plynout. I navzdory poměrně nahuštěnému ději na krátké časové ploše máte pocit, že hudba kolem vás slušně odsýpá a navzdory svému komplikovanému pojetí na vás nemá žádné speciální nároky. Samozřejmě, že „Almost Human“ nabízí především studijní materiál pro death metalové badatele a doktorandy, ale být členem akademické žánrové sekce pro jeho vychutnání není vůbec nutné.
Čtěte také: WORMHOLE - The Weakest Among Us / recenze
Svému výrazně napomáhá i velice čitelná produkce. Jednotlivé nástroje, a to i včetně lahodně bublající basy, krásně vynikají a byť je vokál vytažen poměrně dopředu, celkový zvuk ve výsledku ještě více zahušťuje, než že by mu přehnaně dominoval. I v tomto směru je evidentní, že zde se potkává snaha hrát patřičně brutální muziku na patřičně technické úrovni se snahou toto vše prodat v patřičném zvukovém balení, které oběma těmto aspirácím podává vítanou pomocnou ruku.
WORMHOLE potřetí a opět velmi dobře! Těžko mi v této chvíli soudit, zda-li se z „Almost Human“ stane časem žánrová legeda, kterou si budeme po letech připomínat. Jako skvělá a osobitá reflexe současného dění na (death)metalové scéně však velmi dobře funguje už nyní.