Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
PS. Obal je fantastický,společně se Souls to Deny(album průměr ale coverart nádhera) jejich nehezčí
TBDM album roku
Po Suffocation z roku 2006 jejich nejlepší album.Album který mě totálně rozm*dalo.Tady se není o čem bavit,plný počet.10/10.Upřímně moc nechápu některý negativní komenty,tohle jsou Suffo ve své nejčistší podobě plus na rozdíl od předchozích alb(Blood Oath,Bedlam-bože to byla sračka,a dejme tomu i Dark light který prostě nudilo i když o špatný album se rozhodně nejednalo) Apocrypha baví,a to hodně.Protáčím ho každý den,to se mi naposled stalo(v TBDM žánru) u DF - Reign in supreme. BTW. Koncert Suffo ve Futuru byl dokonalý.Bude report?
Klasika od Suffocation se všemi tradičními klady i zápory. Prokomponované, temně majestátní riffy a zabouření se střídají se zbytečně odlehčenými, až hravými pasážemi, které mi sedí o poznání míň, některé harmonické posloupnosti vyznívají až zbytečně triviálně, zároveň je tam ale dost rafinovaných rytmických zvratů, které laciné vůbec nejsou. Suffocation vždycky uměli napsat geniální pasáže, ať už byla sestava jakákoliv, a stejně tak měli trochu problém s konzistencí. Technicky pochopitelně není co vytknout, growling je pěkně sytý. Za mě takových 7/10.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek