Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No za "šokujúce" priznanie o Orlíku, ťa mimovládky a LGBTI určite nepochvália. Ale ináč to plne chápem,
tiež boli roky keď som počúval kadečo.
Do roku 1996 a Zlatejch hochů (a to včetně fanánkových sólovek) byly 3 Sestry naprostej kult a „must go“, to když byly ve stověžatý (a že tam hráli). Samozřejmě další důvod dát pár párů piv a pogo na to. V tomto roce jsem narukoval do armády ČR a kluci z Moravy a Slezska jeli hlavně metaly, což bylo opravu potřeba na vnitřní balanc, takže jsme chlastali přitom.
Potom jsem přestal chápat to brouhaha kolem génia Hagena a hlavně mi jejich tvorba a muzika přišla děsně účelová a mnohdy vyloženě trapná.
Nemám potřebu je znovu objevovat, to radši zajdu na VZ.
U Orlíku mě bavila ta muzika - její drive, některý texty mě už tenkrát vyloženě kakatovaly (třeba Viktorka Žižkov 😊), ale poslouchal to kde kdo, jak kluky a holki (na netu nic jiných nebylo 😊 a hospodě se točilo na magiči pár Emgetonek a Basfek). Nevím proč bych si měl za tyhle télécí léta nějak zvlášť sypat popel na hlavu. Na koncert Orlíku mě ani tehdá nepadalo jít.
Rudymu jsem vyjádřit jistou formu spoluúčasti a poděkování za záblesk z mládí.
No a „Lepší společnost“, která ti, i při tvém pokání, pořád podsouvá mladickou nerozvážnost, či omezenost, možná už není tou „Lepší společností“, kterou bys měl nadále vyhledávat.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Vložit diskusní příspěvek