OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No, nikdy by mě nenapadlo, že by mě tahle Popelka mohla ještě něčím překvapit a vida J. Rose znovu servíruje další ze svých delikátních elaborátů. Teď už to definitivně nebude Popelka, o které jsem na základce o Vánocích sníval, a to ve smyslu "takovou partnerku bych jednou chtěl najít". Veškerá zimní prázdninová aktivita byla odsunuta – i uliční hokeje, to když šla v TV Popelka.
Myslím, že soudruzi ten film jindy než o Vánocích ani nenabízeli, protože jenom v zimě to má tu správnou romantickou atmošku nezkušeného mladí. V létě bych se na to ani nedokázal dívat, chyběla by tomu právě tahle třetí dimenze.
Dekády jsem ten film neviděl, a to mi ho máma kdysi koupila na DVD i pro mé potomky (když už nebyla TV tak předvídatelná bez Aktualit, Cvičme v rytme a Nedělních chvilek poezie a BBS). Moc pěkný čtení, co vyhouplo značnou dávku nostalgie… a potom, S čerty nejsou žerty… ty záporáci tam jsou naprosto luxusní… tak příští sezónu J. Rose, jo. Tohle byl totiž parádní (po) Vánoční dárek. Děkuji.
Pustil jsem si Popelku projistotu znovu včera a zjistil jsem tři věci: Zaprvé S čerty nejsou žerty mám určitě raději. Zadruhé rozhodně má Popelka na pohádku parádní soundtrack :). A zatřetí Stopáž. Je neskutečné kolik děje se dokázalo vměstnat do 88 minut. Některým dnešním filmům nestačí ani 2,5 hodiny aby věrohodně zvládly něco odvyprávět. Popelka šlape jako velmi dobře namazaný stroj. PS: díky zdejšímu rozboru už nikdy nebudu moct koukat na Popelku jako předtím, ta velmi silná ženská postava, která opravdu určuje co, komu, jak a kdy tady zkrátka je. Tohle by klidně mohla být v prapůvodní česká feministická bible :)
Oprava
Kočka na kterou se zapomíná. (Předchozí titulek mi vylepšil mobil.)
Zvuk a jedna kočka některou se zapomíná …
Ještě bych vyzdvihl práci zvukaře. Když porovnate dnešní Netflix, nebo filmy ČT s dabingem je to ploché jak toaletní papír. Zvuku chybí prostor a duše. Nechápu proč se naleje na plátno několik Mega a zabije se všechno šíleným zvukem : /
Ilona Jirotková, kočka v pozadí Popelky. Škoda, že tu nemá alespoň odstaveček : )
Dík moc chlapci.
Vlastně jsem rád, že článek vyšel skoro na silvestra. Končit by se mělo pozitivně, ne? :)
Pekárek: Šíleně smutná princezna je taky moc fajn. Jak nemusím Vondráčkovou (myšleno i po vokální stránce), tak tady ji žeru. Ale nejvíc mě stejně fascinuje Jan Hammer. Nechápu jak mohl v sedmnácti letech napsat a složit všechny ty písničky.
...aj keď som nie trojorieškový fanúšik - je to na mňa príliš sladká medovina (radšej si vychutnám Jakubiskovú Perinobabu) ...žasnem nad studnicou informácii autora takže veľký vďak za ňu!
Trošku překvapivé, stylové a dokonalé!
Stran pohádek se shodneme. K těm, které jsi zmínil, za sebe doplňuju ještě Šíleně smutnou princeznu.
Asi nejméně očekávatelná recenze zde vůbec :-) . Ale moc hezké čtení, jakožto 47 let mladý kmet jsem si to užil, díky.
Bravo. Rose, bravo…… a per sem i jiné než hororové kusy. Skvělá práce👍
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek