Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Děkuji a jsem rád, že se článek líbí:-) Chystají se další.
Herr-šif-safr-loď, to je pomlázka.
Díky za (6-ti minutový) exkurz do časů, kdy jsem ještě míval vlasy. Nedávno jsem svých několik CD SOUNDGARDEN taky projel a s podobným pocity jako Dalas založil zpět do police. Jedna věc, kterou bych tu rád podtrhl je to, že v rámci celého alba „Black Hole Sun“ opravdu nezaujme tak, tak jako při té masivní singlové promo masáži a ta, že tehdá tedy byla. Je to jen jedna z čárek na tomto uhrančivém depresivním partesu.
Vše důležité jest zde náležitě odprezentováno a za sebe bych ještě dodal, že i tohle album, resp. jeho booklet, a mnoho dalších z té doby, přispělo při procvičovaní překladů. Byly to opravdu dost jiný časy.
Alive in the Superunknown. First it steals your mind and then it steals your soul.
6428464829
velka laska
Dlho sa už chystám vypočuť tento album, tak snáď tento rok sa k tomu konečne dostanem :)
Ten album som si kupil ako fagan. Recenziu citam ako (takmer) dedo :) Vdaka za nu.
Musím na to album mít vyloženě náladu, ale o to víc si pak ten masivní zvukový dekl užívám. Skladba zmiňovaná v úvodu článku, jest zrádnou vábničkou. Alespoň tak ji dnes vnímám, protože zbytek materiálu mi dal - přiznávám - docela zabrat. „Black Hole“ Sun mě doslova přilákala k okraji králičí nory. Tam dole jsem pak objevil zcela nový svět.
Opravdu specifický zvuk nahrávky, jaký se v devadesátých letech podařil vytvořit snad ještě Anthrax, Tool, Manic Street Preachers a několika dalším hudebním tělesům (v undergroundu se vůbec neorientuji). Nemyslím ani tak vyzněním, ale okamžitou rozpoznatelností. Do nahrávky se v mém případě pronikalo těžce, ale vynaložené úsilí se vyplatilo. Z pomyslné „čtyřky“ ta umělecky a vlastně i technicky nejnadanější.
Vše ostatní shrnuje článek, který je mimochodem parádní.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Vložit diskusní příspěvek