Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Souhlasím. Zvuk to mohl vystřelit do oblak, ale nepodařil se. Haake pakticky nebyl slyšet, díky čemuž to tolik nezařezávalo a bylo to takové lehce v chumlu. Světla na výbornou, skladby veskrze záživné, ale moje první setkání z BA 2013 (tuším), zůstalo nepřekonáno.
Suma sumárum: dobrá akcia v pekných priestoroch, ale žiaľ nepodarený zvuk zrazil akciu dole. Nevadí, chuť si napravím nabudúce.
Mantar - nestihol som, bez komentára.
The Halo Effect - pozliepaná zostava, okrem (tradične) chýbajúceho Jespera Strömblada už absentoval aj bubeník Daniel Svensson; zvuk mali veľmi zlý, vystúpenie ako také vo mne nezanechalo žiadne dojmy. Z CD sa počúvajú fajn a tam to asi aj ostane.
Meshuggah - veľkolepé vystúpenie z minuloročného Brutal Assaultu u mňa zostalo neprekonané, navyše zvuk po THE opäť nebol dobrý. Šou to ale bola dobrá, majú to momentálne v tomto smere dobre zmáknuté a najviac boli posledné dva bangre Bleed a Demiurge, kde som sa konečne rozhýbal tak, ako by sa patrilo aj skrz neuspokojivú kvalitu zvuku. Za to viním jednoznačne priestory Fóra Karlín kde sa akcia konala a kde už s veľkou pravepodobnosťou moja noha viac nevkročí.
Suma sumárum
Nie som ich fanda, ale Meshuggah boli vo výbornej kondícii. Zvuk trochu prepalený, show skvelá, celkový výkon zaslúži rešpekt. The Halo Effect, zvuk katastrofa, hudobne sterilné, nezáživné…a Mantar ako duo to zvládli so cťou.
Ten zvuk teda žádná výhra. 6 let staré vystoupení v Roxy bylo o dost lepší.
The Halo Effect mali nejaku pozliepanú zostavu?
V klube/hale som Meshuggah este nevidel, ocakaval som, ze to nebude mat atmosferu ako na Brutal Assaulte, kde som ich videl asi 3-krat ? So zvukom som nemal problem, a keby aj, nebol problem sa premiestnit. Nemam co vycitat.
A zbytok, Mantar sa na velkom podiu stracali.
The Halo Effect nova skladba bola strasna, inak ok.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek