NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velmi chválím, skvělá práce.
Patex: Tak to mě těší, že jsi tomu dal šanci. Upřímně řečeno, já sám jsem vyloženě sportovní analfabet.
Každopádně, ten článek měl být víceméně profil známé osobnosti s přesahem do filmu. Asi jako když jsem psal na téma Cormac McCarthy, podle jehož knih vzniklo několik zajímavých filmů. Na CD mi ještě vyšel Belmondo, ale tam se ten film vyloženě nabízel. Podmínkou je, aby dána osobnost byla po smrti, což zní sice morbidně, ale jedině tak vím, že jde o definitivně uzavřený příběh, který už nepřinese nic nového. A O.J. Simpson, to je opravdu silný příběh. Je tam snad všechno. Sláva, bohatství, pád, vražda, zrada a soudní proces, na který v USA neradi vzpomínají.
Jedinkrát jsem psal profil o někom, kdo ještě doposud žije a okamžitě se mi to vymstilo :)
Musim sa opravit, recenzie nie su prave najvhodnejsie pomenovanie.
Americky futbal ma nezaujima, cize ako sportovca som ho nepoznal, vrazdy v USA idu tiez mimo mna, ajked metalove kapely uz o nich co to popisali, skor ma zaujima hudba ako texty. Knihu by sa mi o tom citat nechcelo, a toto je tak akurat. Mozno niekedy v buducnosti si este pozriem ten serial z Netflixu. Vlastne som nevedel do coho idem, kedze som cital predosle recenzie, tak som si myslel, ze to bude recenzia na nejaky dokument. Citam celkom dost, takze s dlzkou som nemal problem.
...40 stran? Pocitově méně. Tohle se četlo samo.
Děkuji za pochvalu a zájem o poměrně kontroverzní téma. Ta zpětná vazba je opravdu důkazem, že nešlo špatný směr, kterým jsem si tentokrát vydal.
Zároveň musím vyseknout poklonu všem, kterým nevadilo investovat čas do cca čtyřiceti normostran textu. Respekt, obzvláště v dnešní hektické době!
Výtečné. A smutné. Společnost je nemocná a v USA byla již o nějaký ten pátek dříve. Díky za trojčlánek.
Smysluplně investovaných cca 32 minut. Užil jsem si to a znovu moc děkuji. Co jiného dodat?
Po dočtení jsem si vlastně uvědomil, že pokud by se do článku mohly naroubovat i nějaké náboženské vsuvky, tak by jednalo o velmi výstižnou studii sociálních rysů, či stavu americké společnosti v letech 1994-2001.
Masterpiece aneb dokonáno jest. Třetí díl pouze potvrdil fakt, že místo abych si večer pustil nějaký kvalitní film, tak raději věnuji hodinku tomuto skvělému a poutavému čtení. Díky moc pane spisovateli ??
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek