OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
skvela recenzia, s ktorou sa da ohladom slabin albumu suhlasit, len celkove hodnotenie by som dal ine.
urcite by som nedoporucoval prvy album, polovica je ranna tvorba ... a je to pocut.
ak mate radi nightwish/ kamelot ci epicu, tak siahnite po druhom albume - emerald seas. podla mna ich vrchol a perla zanru ??.
treti album ma momenty, ale je ho tazke pocuvat kvoli unavnosti/ prehnanej dlzke
novy fortress nakoniec chytil, ale je to mackopes. nevyhli sa krcovitosti, ako keby chybala jasna vizia. nemaju smer, ktory mali jasne vytyceny len na druhom albume :-). na druhej strane je to cele chytlave a zaroven extremne zabavne. symfo vlozka je naozaj prilis casto zbytocna vata, mozno vinou vlastnej produkcie (prvy krat vlastna produkcia).
seven spires este len zacinaju, nejde o ziadnych veteranov (akurat bubenik im odisiel do testament??). maju v buducnosti urcite na viac ako posledne 2 albumy. musia sa prestat klanat vzorom a skusit to opat od podlahy, ako na druhom albume.
Solveig (2017) - 6/10
Emerald Seas (2020) - 9,5/10 ... stalice zanru mozu len zavidiet
Gods of Debauchery (2021) - 8/10
A Fortress Called Home (2024) - 8,5/10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek