OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kouknul jsem na Horizont včera a naštěstí mé očekávání po všemožné sprše, která proběhla už nebylo kdovíjak vysoké. Přesto mě přišlo divné, že vývoj událostí se občas náhle změní. Doma jsem to přisuzoval faktu, že jsem občas jen prostě nedal pozor, což se mě může stát u takto dlouhého a vlastně často i nudnějšího filmu. S úlevou jsem zjistil, že chyba nebyla tentokráte ve mě :) Jak autor píše, krásně je to vidět na Costnerově románku, kdy jsem vlastně vůbec nerozuměl kdy se do sebe ty postavy vlastně zakoukaly a najedou spolu souloží :) ...Jinak se mě to docela líbilo. Lepší paradoxně považuji úvodní hodinku, potom mě už tempo snímku přišlo jen pomalejší. Skoků v čase jsem si prakticky nevšimnul. Že nějaké jsou zjišťuji opět zdejšímu rozboru díla. Můj verdikt by byl s odřenýma ušima díky krásné kameře a hudbě a vlastně i pár fajn postavám a scénám 70%. Více z toho vymáčknout nešlo. Tempo bych neviděl jako problém. Spíše se občas vypráví o něčem co mě ani nezajímá a nic se neuzavírá. Dvojka může být jen lepší.
Ta recenze je nějaký nepovedený strojový překlad? Nebo dílo AI? Kdybyste si ten článek, autore, po sobě aspoň jednou přečetl, než to zveřejníte. Čeština úpí.
Ja si neviem pomôcť, ale mne sa prvý diel veľmi páčil. Slimačie tempo mi v najmenšom neprekážalo a pokojne by som zvládol aj tú pomyselnú vystrihnutú hodinku. Jednotlivým rozohraným líniám som napriek ich spletitosti viac-menej dobre porozumel a s Pánom prsteňov to porovnávať nejdem. To je celkom iný film. No škoda, ja by som si ako správny, nielen filmový starosvetský fanúšik, celú ságu rád pozrel v kine.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek