INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
taky nevím co řešíme
to jsem tak typoval
sám nevím
eh eh co? co to tady teď řešíte?
radši už nic neříkám :))
it's classic...ale já jsem fakt nemluvil o bulvární části MF, ale měl jsem na mysli bulvár Blesk, pravda že to trochu bylo mimo mísu, ale budiž...já už jsem holt takový :)))
tak ti asi zase ruplo v bedně :)
ne nepletu :))
nepleteš si mě náhodou s redaktory magazínu mf dnes..???
drecku: ty jdi dělat k Bblesku :))
K tomu staci cist cim dal bulvarnejsi MF Dnes))))
Tvá informovanost je podezřelá hehehe
keby tocil gay-porno, tak ma viac
to je rodina samera....., kdyby neprodavali, tak by asi samer nemel 5 litru kapesneho na tyden))))))
to jsem včera viděl na půl vteřiny a bylo tam taky cosi o tom, že rodina nějaký socky ze superstar prodává jeho podepsaný fotky v nějakým svym rodinným stánku za 10,- :))) prý už jich prodaly 10000 :))
(sorry za ot, ale neodolal jsem)
ve včerejším magazínu MF dnes je v článku o rodinách SUperstar i rozhovor s Táňou POláčkovou, která na Driveře hostuje
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek