OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jednou určitě bude
co recka na nove album? bude? :o)
ale on neřve Looser, ale never:)) mno jo..
To Morbo: to máš recht, celou tu píseň zpívá někdo jiný, Baker jak díte, ale Devin se v refrénu připojí a pak je z toho ta správná usrávka (pardon).
vosa zla
Hoši hoši, kdybyste si kupovali originálky, neměli byste takovýhle problémy...
COŽE??? Tohle zabijácký představení má na svědomí ten mňoukal z SG???? Teda ne, že by zpíval v SG špatně, je to dost fajn, ale udivuje mě, že je schopnej něčeho takovýho.
Já to myslel spíš ze srandy, jak je tu ta debata skvěle zmatená. :)
.:)
Morbo: a co by podle tebe nemělo být pomatené? Co by se tu podle tebe mělo řešit?
baker
+jesus+ zase spravne a definitivne:))) fotr je Baker
Nepřitápíš, tady se to nese v klidnym duchu ;) - a ano, taky mam pocit, že to nebyl Townsend ale Mike Baker z Shadow Gallery...
Eleanór: Nerad přitápim do týhle pomatený debaty, ale mám pocit, že roli tatínka (píseň Looser) měl uplně speciální člověk a ne Townsend...
Tak, můžete to rozvést. :)
hlavně že jsi slyšel SYMPHORCE
Do kelu já to ještě neslyšel...jsem lama
No, Arjen mal neskutočne šťastnú ruku pri výbere vokalistov a vokalistiek. Toto sa fakt len tak nevidí (nepočuje). :)
No jo je to bombice:)))
Nejradši mám ten song s Townsendem, trochu irsky laděný a jak Dewin řve Looser, looser...jojo..
mlask
:)
Akerfeld opravdu hraje roli strachu, a refrén k Day Three (která se mi na albu líbí asi nejvíc) zpívá opravdu Townsend ;))) ten refrén ovšem není pěvecky nijak moc náročný, náročné jsou tu pěvy v pozadí, které má na svědomí Akerfeld a tuším že LaBrie.
..mam dojem, že tam opravdu nezpívá - mě se tahle skladba dost plete s Day Five - Voices - vony se mi obě strašně líběj :D ...tam už Akerfeld zpívá... ...ale v Day 3 mu ten growling mam dojem skutečně nepatří... ...řve až později (nejlépe pak v Day Twelve - Trauma - při slovech "You're better off dead!" [teda, doufam, že je to on] mi mrazí v zádech...).
to +jesus+
nemylis, tudiz na day three nemuze zpivat, zejo ;-)
Pokud vim, tak Akerfeld hraje "Strach" ne? ...teda, jestli se mýlim, tak mne opravte...
to hellrider
a pak jeste nastava jedna vec - rve tam v tom tracku vubec Akerfeld? Nebo je to Buddy Lackey z Psychotic waltz?
Mne se totiz zda ze misto Akerfelda je tam Devon Graves a spevak Opeth tam v tom tracku vubec nefiguruje ;-)) protoze agonii spiva Graves a ne Akerfeld
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek