OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Titulni song je vysoce kvalitni vysoce nadprumerny hardrock-zbytek alba nevim
jak na 4 radky napsat "mrdka" :D
Titulni pecka je naprosto uzasna carokrasna mystrickjo magicka dramaticky strhujci melodyhardrockova pecka s vynikajcimi ostre slapavymi a patricne prokombinovanymi byt jen strednetempymi rytmy a uzasnym whitesnakeovskym kytarovym solem uprostred
Spléct se může každej.
thematic
A prečo by sa mal každý spevák - povinne - tváriť, že vynašiel nový hudobný smer? Do diskusie k Headbanger FM...:))
Podla mojho nazoru je novy Jorn slabucky ako cajicek za 10,50 Kc. Presne tejto cene zodpovodá hudobná napln noveho albumu, ale este nebudem nad ním lámat hokejku, pocul som ho zatial iba dvakrát. Ale s tým stále viac na Whitesnake podobajúcimi sa hudobními aj vokálnimi maniermi ma uz Jorn sere. Asi si myslí ze uz dospel, no zaroven aj zovsednel.
no co asi, že by neměl tolik číst
:o) som zvedavý, čo na to napíše Darkmoor.
Jorn - The Duke
Plesajte, hriešnici! Jornov nový album je vynikajúci! Omnoho lepší ako Out To Every Nation... Raz darmo: jemu to Deep Purple pasuje ako riť na šerbeľ...
A mě sa to vcelku páči tra lala lala la
Darkmoor: taky bych se to nebál tvrdit
Imothep: No, ono splést si z desky bubeníka je o něco menší prohřešek než splést si naživo Chucka Schuldinera... :o))) Ale dobře, napravím hned, jak to bude možné.
nežvaň a neporovnávej hrušky a jablka
jinak bych se nebál říct, že Worldchanger je nejlepší deska od sólového Jorna:-)
to jsem ale urejpanej hajzl, co ? :o)
na miste redakce bych radeji pomlcel :o). Trochu mi to pripomina report (uz nevim ve kterem casopise) z koncertu Death z Prahy tusim, ze k desce Spiritual Healing, kdy se jak znamo Chuck (budiz mu vecna slava) rozhodl, ze na turne proste nepojede. Jeho kumpani ovsem nelenili, a zminene koncerty odehrali s nahradou za Chucka. No a prave po onom koncerte jeden pisalek ve v.u. platku pel ody jak byl Chuck vytecny, jak na nem cely koncert stal atd, atd :o)))
taky mám raději WorldChanger
Mari: holt úděl redakce
Někomu se prostě nezavděčíš :o)))
Mari : ne, protoze se to netyka jen Hellhammera, nybrz vsech postu, krom Jorna, takze pro doplneni :
Jörn Viggo Löfstad - kytary
Magnus Rosin - baskytara
Myslim, ze by bylo vhodne uvest skutecnou sestavu, ktera se mi zda o mnoho lepsi nez na Worldchanger, ackoliv tu desku mam radeji nez tuto aktualni.
puntičkáři
Spokojen? :o))
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek