Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
arrow> v pohode toto presne sa mi tiez stalo v Radiu Flash...
koscj>jasne nie je to rocnik, ale dvanaste pokracovanie, nejako som sa zmylil
slayer>fundamentalistov sa nebojim, len som sa chcel vyhnut vulgarizmu, ktory sa aj tak kazdy vie doplnit sam. Bol to vsak citat, takze som ho tam mohol dat:) Nakoniec si to spravil za mna, takze vdaka:)
Vike> no vidis, mozno sa aj stretnete a namiesto po papuli si kupite pivo.
Slayer> mas tam chybu... to divne slovo sa pise s dlhym I... :o) ( Í ).
slayer > toto ste vrlmi pekne napisali panko slayer
KRESŤANSTVO JE PIČA
no pekna recenzia,len neviem preco si na konci nenapisal cely nazov poetickeho kusku "KRESŤANSTVO JE PIČA!"
Co to je ? Autocenzura ? Bojis sa fundamentalistov ?
Neupalia Ta (aspon dufam -dnes maju moc a vsetko je mozne ) a treba im dat najavo ,ze uz nieje 14 -te storocie .
PS: este jedna pripomienka, nieje to 12 rocnik, ale pokracovanie... predsa len WITHOUT SHAME-mi sa robia len od roku 2000.
arrow> len tak na doplnenie, s tymi efektami pri Nostrume to trocha zmrvil zvukar, pretoze popridaval na gitary efekty z mixu. druhykrat si na to dam pozor...
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Vložit diskusní příspěvek