Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První v Rock Hardu, ve Sparku někde v polovině, u té recenze jsem se fakt pobavil:). Tuzemští redaktoři té načančané prázdnotě prostě nenaletěli:)
Pre priaznivcov Swanových projektov je tu aktuálny počin WITHERSCAPE - "The Inheritance". Dokonalé prepojenie EDGE OF SANITY s jeho sólovkou "Moontower" a mohlo by to zaujať takisto fandov starých AMORPHIS či BARREN EARTH. Mne tento Danov aktuálny projekt sadol nadmieru.
to je neco z Car-Ne-Gie-Hall ?
Edge of Sanity - Kur-Nu-Gi-A demo 90 - celkom zaujímavé.
Výborný album je například debut "As The Shadows Fall " od GODSEND,kde Danův vokál dokonale sednul.Jinak EoS patří mezi klasiku SDM.Já se k nim dostal přes MACERATION...což byla bokovka někoho z INVOCATOR.
Mne osobne z tých Swano - nespočet projektov, dosť sedí trebárs EP Odyssey z roku 1999. Škoda, že neurobil, aspoň malé pokračovanie, aj týmto smerom...
CRIMSON I. je jeden z najgenialnejsich death albumov ake kedy vobec vysli ...
II. mi vsak pripada zbytocna a so zlym zvukom
( hlavne bicie). Utekam hodnotit :-)
Tak Swano v prvom rade urobil najväčšiu chybu, že chcel hrať všetko a nedokázal ukočírovať svoje ambície, tak sa mi väčšina jeho ďalších projektov nejak veľmi nepozdáva, s výnimkou Bloodbath (čo ale v podstate nie je jeho projekt) či Pan-Thy-Monium. Inak Crimson II ani zďaleka v mojich ušiach nedosiahol podobnú métu ako pôvodný Crimson, ten som dokázal počúvať celé mesiace stále dokola, kdežto pokračovateľa som po pár vypočutich odložil do poličky a dnes ho vyťahujem len občas....
Jediné co považuju za jakž, takž akceptovatelné pokračování EoS je Demiurg. Ta změť Swanövo projektů, je krom začátků Nightingale a zmiňované Mootower, nehorázná nuda.
http://www.metal-archives.com/band.php?id=5445
jinak tehdy jeste vyhlasoval neco o Second Sky, coz melo byt pokracovani Unicorn ale netusim jestli maji vubec nejaky demo
ale ti co maji radi tu art rockovou rovinu a nevadi jim udesny kyc, tak by ocenili jeho unicorn
asi jsou tam i hezky melodie, ale je to nikdy nevydrzel moc poslouchat :)
moontower je strasna nuda
to uz radsi retrosenilni nightingale, ti meli par peknych momentu :)
ale na prvni crimson se takrka cokoliv dalsiho od swana nechyta
Nevím, Moontower, mě bavil v době vydání. Crimson II se dá, ale Crimson to je neskutečně dobré album! Taky text - příběh je dost libovej!Draining the liar in the crimson water :-):-)
Dostal se mi do rukou Moontower. Ve své době mi tohle album uniklo. Jedná se o fantastickou desku. Vřele doporučuji!!!
Crimson II se mi líbí, protože čerpá z Crimson:), což je TOP metalová deska. Očekával jsem však trochu něco jiného (lepšího). O dost přesvědčivěji na první Crimson navazuje právě Moontower, neboť se nejedná jen výluh, ale o umné spojení art-rocku s deathmetalem, což je příznačné už pro Crimson.
Doporučil bych taktéž Pan-thy-monium, je tam taky cítit Swanův rukopis plus saxík a podobné úchylárny do toho.
Edge of sanity jsem objevil až teď a musím říci že jsem byl velice příjemně překvapen z obou alb...zatím nemám extra naposlouchané ale jedná se o skvělou věc!
Swanö (EoS) a Nightingale...
Crimson je nepřekonán, ale dvojka mě v žádném případě neurazila, naopak příjemně překvapila. Jinak Alive Again mám moc rád, sice je to chvílemi pěkný popík, ale stále super!
Nepřipadá mi, že by "Crimson" bylo nějak výrazně ostřejší a deathmetalovější, než "Crimson II". Skoro bych tvrdil opak. "Crimsonů jsem poprvé poslouchal někdy před dvěma roky a nějak extra-výrazné mi tedy nepřijde. Prostě kvalitní melodický death-metal made in Sweden. Stejně jako tento druhý díl...
Jo tak tohle jsem přesně čekal, jedni tohle album nenávidí a druzí milují, a já chudák někde uprostřed :-)
RitchieMad: jasně, Moontower je Danovo sólové album, použil jsem opravdu blbou formulaci s tím "projektem", sorry. A jestli máš z recenze smíšené pocity, tak jsem tomu rád, já je tak trochu mám z tohohle alba, takže to není od věci :-)
Sralbotka: Ta narážka na "úspěšnost" alba Alive Again byla úmyslná (aby trochu rozproudila diskuzi), já mám NIGHTINGALE hodně rád, na album "The Closing Chronicles" nedám dopustit, ale nemůžu si pomoct, Alive Again je prostě slabá deska, až kýčovitá, a žádná prodejní čísla podle kterých se měří "úspěšnost" mě nepřesvědčí o opaku.
To je slovo do pranice. Jestli jsou NIGHTINGALE úspěšní nebo ne nevím. Každopádně se mi ta hudba líbí mnohem víc než to co předvádí Crimson II.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek