OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Copak dnes už nikdo neocení kvalitní akční americký brak? Já naopak miluju filmy, u kterých si v polovině skočím na pivko a vůbec nic se neděje...
vike: to je to tak hrozný :))
něco tam chybí
jak já to vidím, mají tam obligátního černocha a statečnou policistku - svobodnou maminku, avąak chybí tam daląí neodmyslitelné postavy americké kinematografie : homosexuál, kterého mají ale vąichni rádi, indián, co nemůľe najít práci a berou mu půdu jeho kmene, a v neposlední řadě také děvčátko, které prodělává svou první menstruaci ... (-:-)
tak ten Underworld muzete klidne nechat jeste chvili lezet :-)
nápodobně, na to se taky chystám:-)
swat je fakt šílená věc, cd s filmem mi leželo u kompa asi měsíc než jsem ho shlédl a musel jsem chtěnechtě litovat, že jsem tomu braku obětoval svůj drahocený čas.
A propos teď se mi tu měsíc válí Underworld....
Lundgren hrál ještě v jednom chuťovejším filmu, který jsem prozměnu viděl nedávno já. Vyhrál sem ten klenot jako DVD přílohu nějakýho časáku a jmenuje se "Masakr na střední škole". TO je husý. Doporučuji shlédnout již ze studijních důvodů...tolik infantility v hodině a půl...to je skutečně mistrovský kousek. Počítám, že jsem kromě režiséra a producenta jediný člověk na Zemi, kdo ten film shlédl.
jzd: tak si se konečně dočkal dlouho očekávané recenze na tvůj oblíbený film
jo to jsem viděl!!!! myslím že se to jmenovalo přímo warchild, ale dolph zase všem ukázal, co je to procítěné herectví - boží...škoda že jsem si to nenahrál..
a s.w.a.t. - taková bezduchá debilita..i ty akční scény stály za hovno a vůbec..
No predevcirem jsem videl jeste "lepsi" film s Dolphem Lungrenem(omlouvam se jeho obdivovatelum za jiste zprznene jmeno)..presne nevim jak se jmenoval(film) ale hlavni hrdina byl nazyvan Warchild(?) a z akademickych duvodu jsem se na to dival az dokonce...velice dobra scena byla kdyz unesena princezna se chtela napit vody a obklopilo ji doslova hejno dementu vypustenych z ustavu(meli predstavovat zle vojaky)...pridejte k tomu sikmookeho(tohle neni projev rasismu) generala+uniformy a la Wehrmacht+MP40+ uzasny pribeh....a kolosalni pitomost je na svete.
ta zapletka je "jako myší kožíšek", alebo "na míšakožíšek"?
to bi bila chiba,šup do kyna
Posliš, Darkmoore, to se nedělá, říci v recenzi jak to dopadne, teď už ani netoužím to vydět :-(
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek