Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen malé upřesnění - víveúčelový Spitfire vypadá spíše na P-40 Warhawk, i onou kamufláží se žraločí tlamou...
tento film zrovna vysel na dvd jako priloha casopisu svet dvd - za 250,- se to da.
2 Roman: Chce se mi polemizovat s tvou formulací poklona filmu jako celku... I když i pohřebák se může rakvi poklonit, to máš pravdu. Svět zítřka a s ním i méně známé letošní tituly (Casshern, Immortel) hrají dost možná klasickému filmu requiem. Přest maximálně ooceňuji na Světu zítřka jednu věc – že ukázal absolutní genialitu a nadčasovost vize Fritze Langa. S expresionistickým perfekcionismem (byť značně otupeným :o))) do nové éry.
macintoshe hoblujou :-)
Doplnění
BTW. pokud by vás zajímalo něco o technické zázemí filmu a jeho tvorbě, zkuste tenhle článek... http://www.filmweb.cz/show.aspx?i=53144
Já se ve zmíněných věcech hovno vyznám a opisovat se mi nechtělo.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek