OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
manzeta: dík :))
ooo, jak jsi moudra, Manzeto :-)
ale kuš :p
pavel>myslim, ze si kuli tomu rejpalovi nevzdelanymu:p zbytecne sypes popel na hlavu, koupila sem si slovnik cizich slov;)) a ten vyraz tam imo sedi uplne presne (bez ohledu na to, ze me osobne se to slovo nelibi a pripomina mi buhviproc (slovo) prezervativ)>>
prizma-->pren. hledisko, urcity princip hodnoceni, pohledu: hodnotit udalost prizmatem sve doby
slovnik cizich slov, lumir klimes, praha spn 2002
jinou definici nebo výklad posunutého významu jsem nikde nenašel. takže omluva za nepřesnost :)
jinak bych nerad mystifikoval :))
hm, vypadá to že nedorozumění je na mé straně. někdě jsem získal povědomí o přeneseném významu tohoto slova - něco jako výrazný prvek, typická vlastnost, charakter. také jsem to nikde jinak nedohledal. uznávám, že se mohu mýlit.
teda nechci vůbec rýpat, ale co si mám vlastně představit pod slovem "prizma"?? měl jsem za to že přeneseně to znamená něco co tříští barvu/světlo/obraz... a na netu/ve slovníku jsem se nedozvěděl moc smyluplnějších věcí...
Zostava:
Klaus Amann:
trumpet, horn, trombone
Nathalie Barbary:
soprano
Shinji Chihara:
violin, viola
David Kempf:
violin, solo violin
Esteri Rémond:
soprano
All other instruments and vocals, sound-design and programming by Iskandar Hasnawi, Sébastien Roland and Renaud Tschirner.
Industrial landscapes and noises captured by Simon Eberl and Renaud Tschirner, designed and programmed by Iskandar Hasnawi.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek