LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nehovoriac už o Tvojich ....
Smrtici jsou maximalne tak Vase komentare //:=]
Přesně, De Mysteriis je jeden z vrcholů klasického blacku, není tam jediná slabší skladba, jedna pecka za druhou. A naprosto smrtící pomalé záhrobní melodie.
Mayhem boli pre mňa stále jedna z najväčších srdcoviek a špeciálne ,,De Mysteriis... jedno z najúžasnejších diel black metalu. ,,Chimera " a ,,Ordo ... ma už ale nejak neberú v tej miere, ako spomínané ,,De Mysteriis ... Možno len neviem do týchto dosiek preniknúť ...
Pardon, ještě u těch Mayhem vlastně bylo "tajemný", takže "velkolepý prastarý zlý zachmuřený tajný tajemný spis.":))
Napsal to skvěle. Třeba z toho Frostu je opravdu slyšet taková hrdost, nepokořenost, sepětí s drsnou přírodou. To samé z větší části In the nightside eclipse (i když tam jim pořád ten strýček Satan žehná, ale tady se asi strýček dobře vyspal). Z těch "zlých pánů" souložících s kozly a nabodávajících hlavy na ostataté tyče jako jsem psal opravdu žeru snad jen ty Mayhem (ačkoliv...překládal jsem text "De mysteriis dom Sathanas" a poté, co jsem si korekcí odstranil toho osla, který v textu podle mě snad vážně figuroval jen vinou ignorace latiny ze strany autorů, jsem dostal verš "velkolepý prastarý zlý zachmuřený tajný spis", z čehož jsem opravdu padal ze židle). Ona je ta "čiré zlo" image občas i celkem zábavná, ale musí se to umět.
ENSLAVED pro mne společně s EMPEROR a starými SATYRICON představují to nejpodstatnější ze severské BM scény. Všechny ostatní kapely jsou na vedlejší koleji. Prostě proto, že alba jako „Frost“, „Eld“, „Nemesis Divina“ a “In The Nightside Eclipse“ představují cosi nadčasového a čistého, co celou ideu severského black metalu vystihuje mnohem věrnější než všechny velkohubé proklamace, prasečí hlavy a oškliví pánové, kterým žehná sám strýček Satan.... Zima, mráz, tradice, hrdost. Věčný zpěv synů severu.
Výstižnejšie a presnejšie, ako to popísal Marigold sa snáď už ani nedá ... Úplne do bodky súhlasím, perfektná recenzia !
Áno, aj mne sa veľmi páči zmienená skladba ! Enslaved celkove zbožňujem, ako staršie veci frost, eld, tak aj novšie isa, ruun a taktiež aj novinka ma neskutočne chytila ... Ale tie "starinky" od Enslaved mali krásnu atmosféru ....
Yggdrasil! Ta skladba mě teď děsně chytla.
top borknagar: 1.the olden domain 2.borknagar 3.epic 4.empiricism 5.quintessence 6.the archaic course 7.origin radši než poslední borknagar si poslechnu cronian, jo garm byl aspoň pěvec - jak říká můj kámoš: nejlepší je Starej olda...
De mysteriis samozrejme, aj pre mňa a pokiaľ ide o Satyricon dosky Rebel Extravaganza a pred ňou Nemesis Divina sú fantastické ! No také Volcano sa mi nedostalo až tak pod kožu... Podľa mňa dosť precenený album.
top enslaved: 1.frost 2.eld 3.bloodhemn 4.mardraum 5.hordanes land 6.ruun 7.vikingligr verdi 8.isa a pak ten zbytek, bohužel ta novinka tam není...
Borknagar taky moc nepovažuju za BM, možná tak první deska...jinak to s BM moc společnýho nemá. Ale mám to rád.
Enslaved taky považuji za jedny z tahounů scény, šli sice trochu jinou cestou než Emperor (Emperor byli na ITNE poněkud "garážovější" svým zvukem a jednodušší - zhudebnění zásady "zjednodušuj, zjednodušuj, zjednodušuj" a vzápětí se vrhli na majestátní symfoniku, enslaved měli vývoj postupnější a hlavně folklórním směrem), ale obě kapely jsou naprosto úžasné. Satyricon taky, ale přeci jenom mi přijdou trochu...zemitější? prostě snad vyjma některých těch experimentů s elktronikou, zkreslovanými vokály atd. na Rebel Extravaganza mi vždycky přišli jako syrovější black. A ze zlých pánů s prasečí hlavou musím tedy hájit Mayhem, Mysteriis je pro mě pořád člen naprosto elitního klubu black metalu.
Ruum > jj je to fuk, jen mi ve srovnani s Enslaved resp 'Garmovymi' Borknagar momentalni Vintersorguv 'epic' metalek jako BM neprijde :-)
No v každém případě ať už Borknagar momentálně hrají či nehrají BM, jejich muzika se mi líbí a to jak starší, tak i ta novější tvorba.
velmi dobry set melo bejt
Ruum > jj Enslaved v Psu byl velmi set ... Borknagar jsem zminoval jen jako reakci, ze je nepovazuji momentalne za BM ... zel jsem je nestihl jeste s Garmem, ale asi 2x s Vortexem a taky dobry, ale s Enslaved bych to nesrovnaval, jsou svym zpusobem melodictejsi, hudba ma vice vrstev
Vike: Tak ty Borknagar Ti celkem závidím, já neměl tu čest. Takže jsou na živo o hodně horší než Enslaved? Ty jsem totiž nedávno v Black psu viděl a ač nejsem zrovna velkým "vyznavačem" BM, Enslaved byli vážně super.
milda: jo - nech toho nebo te zacaruju a nepostavi se ti :-D
a btw neber jmeno NSBM a Machinovo nadarmo do ust :-)
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Vložit diskusní příspěvek