Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
muhehe :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Tadle deska stejně jako předchozí i ty budoucí je dokonalým příkladem bravurního ovládnutí nástrojů a skloubení speed metalu s vážnou muzikou. Bohužel už jejich druhé album Symphony of Enchanted Lands bylo tak promakané že ty ostatní mě už jenom nudí stále stejným postupem.
Tak tohle EPéčko satanžel nemám a nějak se k němu nemůžu dostat. Prostě se nějak míjíme... :-)
Legendary Tales rulezzz .... Rage of The Winter rulezzz !
Jasně, nejlepší od Rhapsody je Legendray Tales a hned potom Rain..
Rhapsody su vždy perfektný, ale už aby konečne vydali nejaký živák a to nové radové album.
Rhapsody nemam velmi v laske ale tento album je pecka. Na posranie.
Fajn, ale nejlepší je stejně Legendary Tales.
to Vavca z hodnoceni: samozrejme, ze bych dal deset, pokud bych vsak nevedel o necem jeste lepsim, nez jsou mistrovska dila panu Turilliho a Staropoliho, co si desitku zaslouzi o 100% vice nez tyto skvosty, proto davam vsem "jasnym desitkam" 9,5, kdyby se to tu nahodou nekdy objevilo a ja tomu mohl dat cistou deset (vyjimkou je Power Of The Dragonflame, kteremu sem ten pulbodik pridal z principu). A krome toho me sleduje bdele oko Shnoffovo :-)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek