Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Novinka Helmet paradna
http://martinjavorek.blog.sme.sk/c/442346/helmet-dead-to-the-world-2016.html
pro mě novinka spíš zklamání. je to takový měkký, nevýrazný, max.2-3 skladby obstojí ve srovnání se staršíma deskama. Poslední dobrý album Helmet pro mě zůstává Aftertaste
Trochu musim korigovat, to co som napisal. Pociatocne nadsenie pri kapelach ako Helmet je prirodzene :) Akosi nemozem uverit skladbe LA Water -symfonia na konci? Dalsie hluche miesta - Morphing, And Your Bird Can Sing... Nemozem si pomoct, ale ked mi spevak NYHC legendy pripomina Hladkeho Gladiator z ich grunge obdobia, trochu viac odhodlania a agresivity by to chcelo... Na druhej strane skladbami Seeing Eye Dog, Miserable, She's Lost prekonavaju sami seba.
Znie to dosť dobre, som zvedavý na celý album :)
Od vydania Betty /alebo Aftertaste?/ kapela akosi nemohla najst svoj ksicht. Clovek mal dojem, ze pocuva nejaku MTV alternativnu particku. Dnes sa im to tusim podarilo. Seeing Eye Dog ma spravny spinavy zvuk, garazove sola, dobre nacasovane polyrytmicke pasaze a vyborny drive. Asi je to asociacia zo stareho klipu ku skladbe "Unsung", pri pocuvani SED zasa vidim valiace sa kolesa parneho rusna. Helmet skratka nakopli staru masinu.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek