Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S Craigem samo :o)))
Který - tý s Brosnanem nebo s Craigem? ...začínam v tom mít bordel...
Marc Foster je režisérem Bondovky číslo 22... to jsem zvědavej :o)))
jasné, vrahovia tučniakov sú v pohode :o)
nejake Gwar mam, slysel jsem i mnohem horsi veci ...
No pokud vím, tak GWAR nemají nic moc společného ani s hudbou jako takovou. Je to spíš chodící reklama na plastové figruky Hymen a spol.
Pokud vím, tak GWAR nemají nic společného ani s dobrou hudbou:-)
No, pokud vím, tak GWAR nemají s BM nic společného...
hudba JE umění, jakkoli překvapivé to může být a některý metal skutečně je moc dobrou hudbou, což neplatí pro všechen metal.Marigolde, když jsi metalový recenzent, měl bys znát Gwar, ale pokud je neznáš, ukážu ti jiný příklad uvádění blackmetalové filozofie do života - Mayhem.Určitě jsi něco slyšel o personálních peripetiich v této kapele(agenda lidských zdrojů je trochu náročná na vedení).
co je to gwar? Nějaká přídavná sada Warhammeru? :o)))
nebolo to myslene nahodou ako prvoaprilovy zart? lebo ak nie, tak potom tu leif skatulkuje jedna radost :)
leif > to co jsi napsal z meho komentare nevyplyva ... a hovorit v pripade metalu (vseobecne) o umeni?
vy jste nikdy nečetli nebo neslyšeli texty blackmetalových nebo deathových skupin?a koncerty Gwar s tunami napodobeniny krve?Podle vikea mlátičky se stejným rytmem, bez melodie a stejnými hnusnými screamy není klišé ale je strašně inovativní a progresivní, že:-)
a co takhle:
Taky poslouchám metal, ale decentní, romantický, emocionální, ne nějakej hluk, ale KLIŠÉ, KÝČ ...
Nic osobniho, jen dost neobratna formulace.
Nesplňuje????!!!! SAKRA to snad ne!!!!!!! Kolik už nocí se mi zdálo, že s vámi hoši kuchám nevinné spoluobčany a ověšeni jejich vnitřnostmi a posilněni mnoha pivy vyrážíme na koncert UG. Mám tomu snad rozumět tak, že Dalasůf článek o naší UG scéně je jen fraškou??!!! Potom nemám jinou možnost než dát vás na svůj seznam smrti bezvěrci!!!!!!:-)
leif: Díky za pochvalu, ale opravdu nechápu, kde jsi vzal ten zbytek... Trochu "předsudečné", troufám si říci, že žádný redaktor MP tenhle kádrový profil nesplňuje :o)))
Supr recenze, moc hezky.Jenom mi nejde do hlavy jak může být blackster být dojatý filmem o dětství.Vy, tvrdý chlapi metaláci přece si libujete v krvi, hnusu, vyhřezlých vnitřnostech a okkultismu a tady tak překrásný popis hlubokého zážitku z romantického filmu?!Nechápu.Taky poslouchám metal, ale decentní, romantický, emocionální, ne nějakej hluk, ale umění.Respekt, berzerkeře Marigolde.
tululumovia :))
snad Phoenicany, ne?
vike: Co do toho pleteš Féničany?
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Vložit diskusní příspěvek