Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jak "Noir" od CALLISTO, tak "Redeemer" od NORMA JEAN připravujeme...
Tiež dúfam, že bude. :O) Aj Norma Jean majú nový album.
Vysla nova deska, co takhle recenzi?:)
som asi divny, ale mne to, ale vobec nepripada doomove... mozno ovplyvnenie hej, ale ze este aj vylozene by som tu skatulku tak aj nazval, tak to urcite nie :) no proste srat na nejake skatule a radsej pocuvat
leif: no sludge doom je zvláštní spojení, běžnější je asi sludge core, ale tohle škatulkování je stejně jen pomocná berlička a neberu to až tak vážně
Jo, ještě něco k stylu: myslím, že se tohle doom-core nazývá sludge doom.
ta zeměpisná poloha Izraele Callisto zajímá možná proto, že jsou to křesťané. četl jsem, že se jejich texty zabývají křesťanskou eschatologií.
noisy: pekna recnzia na este lepsi album ;) a ked uz si spominal Mieszka Talarczyka, tak ten (doplnim;) nahral gitary v pesnicke Caverns of Khafka
Thorn : Tak tomu říkám investigativní žurnalistika :)
Jinak Callisto se mi líbí celkem dost, je to zase trochu jinačí než Isis nebo Cult Of Luna, možná i o fous zajímavější.
nazov prveho tracku, 31 36´N, 35 14´E, su zemepisne presne bodu hranice Izraela a Palestiny. zaujimave :-))
Ahoj Noisy,
dobrá recka na ještě dobřejší (hlavně hodně česneku) album. Callisto mají mazlíčkové rádi ... stay bflmpsvz.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek