Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak jsem se dozvěděl, že tady QOTSA hrají, neváhal jsem ani minutu vrazit své těžce vydřené peníze do lístku. A nelitoval jsem, tedy alespoň z hlediska hudebního zážitku. Zvuk byl na začátku koncertu dost hrozný, ale postupně se vylepšil, jen ten zpěv byl občas dost nezřetelný. Ale co se mám co divit, když si stoupnu pod střechu - a toho jsem právě litoval asi nejvíce. Lilo ze mě sice úplně neskutečně, takže jsem si nebyl jistý, jestli bych přežil kotel, ale přece jen mám pocit, že svou nepřítomností v něm jsem o něco přišel. No, co se dá dělat...
Jinak perfecto
Jo koncert to byl povedenej, akurat zpocatku setu QOTSA me dost vydesil zvuk. Zvlast ma oblibena Go with the flow dopadla dost tragicky, ale nastesti se to pak zlepsilo.
Kazdopadne tech penez co sem vrazil do listku nelituju
"but I want somethin good to die for ...to make ti beatiful to live"
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Vložit diskusní příspěvek