Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z rychlým oposloucháváním taky nesouhlasím. Pro mě pořád skvělá hudba a to už je poslouchám asi po osmé... :-)
pre mna osobne po x. vypocutiach genialne dielko a skladba white frost queen asi najkrajsia vec od solefaldu...
Neni pravda.
S ubíhajícím časem se tato fošna velmi rychle oposlouchává, dnes bych hodnotil o bod méně.
mno tes se na to :-) Dokonce ted vaham jestli mam radsi Bathory - Nordland II nebo tohle ... a to uz je co rict :-)
to sem zvědavej jaký to bude :o))
mnam
Mno, ja bych tam ty metalove casti zase postradal :-)
Bragi ... nejkratsi skladba alba, instrumentalka neco malo pres minutu, ale jenom diky ni se to vyplati sehnat :D
nejlepsi je Jernlov!!!
na novym album davaj zbytecne moc metlovy casti...
btw vám to slovíčko metál na metálopoli nedá spát :p
jsem línej vymýšlet něco novýho, tak jenom zkopíruju co jsem o tom psal na mjc :)
novej solefald mě spíš příjemně překvapil, harmonia universali a pills mě nudili k smrti, tady jsou zase některý dobrý momenty (ale i debilní..). první dvě alba jsou ovšem určitě nepřekonaný..
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek