OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jeden z najlepších. od tohto albumu IF "žerem"
Skvělé album
Come Clarity mi příjde jako pořádné znovunadechnutí po Colony a Clayman. Možná mé nejoblíbenější album In Flames vůbec. Má to chytlavé melodie, ale přitom pořádný koule, agresivitu a Andersenův zpěv je ztělesněným utrpením. Naprosto přesně mi to evokuje obrázek z obalu alba - vyrvat si srdce.
Nový singl jsem slyšel a zklamal mě. Nudná bezduchá riffovačka bez momentu ozvláštnění. In Flames těží ze svých muzikantských schopností, ale tohle už opravdu nic víc než rutinní práce nebylo.
singl
no pravda singl spíše průměrný, ale moc se mi líbí to solo na začáku, jako za starých času, opravdu klasika, mám už celou desku a začínam poslouchat, uvidime no, moc tomu ale nevěřím, zatím to vypada na horší než come clarity, což nebyla špatná deska, na několik pohodových poslechů dobrá věc
Mě taky připadá průměrný a bez nápadu. Klip je docela dobrej.
Mno nevím, ten nový song mi nijak bůhvíjak nezní :-)
song je fajn a klip povedený
Nový singel je úchylně úchylný.
Uvidíme, s čím přijdou. Singl je podle mě dost průměr (v rámci jejich tvorby).
Novy singel je az uchylne navykovy :)
Pozitivum je, že In Flames od alba Reroute... nepoužívají obaly od Andrease Marschalla. To co dělal pro Plameny byla příšernost. Ty obaly by sestřelily i barvoslepýho (jeho nejlepší díla jsou ty, kde používá decentnější barvy např. Covenant- Nexus polaris nebo Immolation- Here in after).
no
pro mě byli vždy soilwork z ajímavější než IF :)
Podle mě spolu s CLayman jejich nejlepší album. Suprovy jsou hlavne rozsekávačky Take This Lif, Vanishing Light, Scream a Reflect The Storm
za nejzajímavější a nejzábavnější považuju Subterranean EPčko...
Tak jsme si sehnal všechna alba, celou zimu mi nehrálo nic jiného a z IF se stala moje kapela Number one. Podlě mě je jejich nejlepší album Jester Race, ale díky Come Clarity jsem je poznal, takže tohle album bude pro mě vždycky něčím zvláštní. Mimochodem opravdu doporučuju koncertní DVD Used and Abused (2xDVD & 2xCD za pár stovek)!
hodnotí se v aréně
sklamanie
No tak ma dost sklamali je to spodná hranica toho čo počúvam. u mňa 6/10
hmm
ka albumu len to ze je skvely osobne podla mna najlepsi z poslednych troch....ale vsimol som si jednu nekalost a to,ze vam tma v dikografii chyba "Used & Abused..In Live We Trust" podla man je to foicialny zivak nie?
come clarity mě moc nenadchlo...
Hudy - sežeň si od IF Colony a hlavně Clayman. To jsou IMHO jejich nej alba. Ale nová tvorba je taky OK... :-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek