Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Post Blue je niečo nehorázne....dobré...
MUSE jsou parádní, hlavně ty poslední, úžasná muzika.
Muse ---> Placebo ----> ostatne rockove kapely
Na Muse nemusim ten ukňourany vokal, strasne mi vadi a u Radiobolehlav mi vadi snad vsetko ..
MUSE - tři poslední alba.
....
U Radiohead mám rád první tři alba a to hodně, po OK Computer už spíš jen jednotlivé písničky. A jinak ještě bych přihodil Muse, hlavně dvě poslední alba, vynikající.
OK je OK (asi jejich nejlepší album), ale v osobním úplně nej nej topu ho nemám.:)
Stray : Já mam doma OK Computer, což je prej super bomba/ album století, tak si to vždycky jednou za čas pouštím a nic, vůbec nic.
Také preferuji PLACEBO, z mého pohledu Yorkovcům chybí potřebný tah na branku a určitý sexuální esprit, který u PLACEBO je...něco si tak kňouraj...ale jinak také nejsou špatní (jak které album - Kid A, Insomniac ani to poslední mě nebaví, naopak ty rockovější jo).
vike : člověče Radiohead jsem nikdy na chuť nepřišel,a to jsme to mockrát zkoušel, nevim co na tom slyšíš
ale Radiohead jsou jeste lepsi //:=]
Ja mam spise oblibene pisnicky nez alba a i to se meni podle nalady, casu, nadmorske vysky, politicke situace, vyvoje dawn-jones indexu atp... ale tak snad vetsina veci od nich je poslouchatelna a dost z nich dokonce hodne //:=]
Potvrzuji, líbí se MI ten postupnej beat a celkově neotřelá zpěvová linka.
Super skladba a hustej klip : Pure Morning z alba Without you...
http://www.youtube.com/watch?v=JgbkDyuG-MM&feature=related
chlapci, chlapci, rebricky?? komu? :D
...........
ale tak u mna asi meds spolu s Black Market
;)
Žebříček? Chci taky!:o)
1. - 2. Black Market Music
1. - 2. Sleeping with Ghosts
3. - 4. Placebo
3. - 4. Without You I'm Nothing
5. - 6. Battle for the Sun (nemám ještě tak naposloucháno)
5. - 6. Meds
ozzy, a co třeba Psyopus nebo Megadeth? to je grandiozní mrdka:)
Deadmann, mrdky zásadne nepočúvam.
Alba PLACEBO podle kvality - můj pohled:
1.Sleeping With Ghosts (2003)
2.Without You I´m Nothing (1998)
3.Battle For The Sun (2009)
4.Meds (2006)
5.Black Market Music (2000)
6.Placebo (1996)
matti
já to tak dva roky zpátky myslel vážně zase u DT:))
a jinak, jak tak poslouchám novinku, tak i ta se mi zdá lepší než Meds, které považuju za nejslabší desku Placebo
I see....ale vocas Matti to tehdy asi vážně fakt myslel:o))). Jdu napsat něco k tématu...
...nevím, kde se tam vzalo, ale tohle album mám v PC - asi pozůstatek z mých pop-rockových časů. Není to zlé, pamatuju, že mě hodně mě svýho času bral titulní song a Song To Say Goodbye. Do arény ale se svým nynějším povědomím o tomhle albu jít nehodlám...:o)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek