Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
je to skvělé
hodně příjemné překvapení, narazil jsem na to náhodou a nemůžu si to vynachválit, hlavně 7 seals, diabolus a even spell. Great.
Clon halforda a prima germánská powerspeed jízda s vlivem judas. deska je asi vrchol PF, ale o to hůř, že! 2,3 poslechy a zahodit.
ta předělávka Question Of Honour mě štve čím dál víc
Darkmoor: hlavně skladba Living For Metal, tam je to bezpochyb
DKM: Že by byl až takovej žabař???
myslím, že scheepers má rozsah 6 oktáv plným hlasem
S_F: ...Ale vzhledem k tomu, že údajně kopíruje Halforda, tak určitě ne! O tom jsme přece už byli poučeni. :D
S_F: :))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Vždy lepšie neskôr, ako vôbec :)
PRIMAL FEAR
Konečně jsem se dočkal recenze "seven seals",už jsem myslel ,že toto super album minete bez povšimnutí (sice pozdě,ale přece mám ho už 3 měsíce doma) Prostě je to šupa opravdu nemůžete Primal Fear posuzovat podle minulých desek tato novinka je o něčem jiném!
Morbo : Moment, teď sem off line. Hodim ho až budu in line. Ale v předstihu prozradim že je te o kapánek lepší než ty trágy co byly před tím. Ale pořád je to docela blbý...
Morbo: myslíš, že Scheepers používá falzet?
Druhej pohled? Někdo? ........... Loužo??? (Tady bych ho fakt uvítal...)
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek