OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak to jsem byl asi na cocote minute sorry ...zdrejme jsme se tam potkali cooooo
milý gentlemaniaku
...jestli na to Anyway nemají, pak bych opravdu rád věděl, kdo tu tedy na to má? Mně totiž přijdou ve svý škatuli jako jedni z nejlepších u nás...
Jarine Jarine. Byl jsi na koncertě jiný kapely. Nehul tolik. Anyway jsou namachrovaní, ale nemaj na to. Muzika na dvě věci
tak sice jsem novou desku ještě nesehnal ale ta minula je slušna a na koncertu se mi jako machýrci z američky fakt nejevili ale až si přiste nebudu vědet rady kam zařadit nejakou kapelu ozvu se ti chytráku ha ha ha
no jo.... v pohodě. :o)
Tvá první reakce byla též docela úsměvná. Příště si dáme víc záležet a poté ještě víc a budem distingovanější a sofistikovanější a... dokonalí... amen.....
Jako by tu šlo o něco jinýho než o suchý z nosu...
V předchozích příspěvcích jsem napsal vše, co jsem měl ohledně Anyway na srdci (a víc už není potřeba). A myslím, že dostatečně srozumitelně...
Měj se hezky a dobrou noc
nevim, do jaký míry má co dělat tvoje vnímání jejich fotky s tím, jací opravdu jsou, pokud je znáš...
ale mě ta fotka opravdu tak moc "jukněte na nás, takhle máte vypadat a takhle dělejte muziku" nepřipadá...
opravdu nevím, jak si představuješ upřímnou z duše mluvící fotku nebo něco takovýho...
tuhle desku jsem ještě neslyšel a ty lidi neznám, takže máš třeba ve svým názoru na ně pravdu... nevim. nicméně tvoje první reakce mi přišla docela úsměvná.
"hodnotím" - pardon, špatný výraz
"odhaduju" - tak je to správně, tak jsem to chtěl říct...
To s těma traktorama, chlastem a raňajkama, to byl jinotaj, nebo jsi jen mimo mísu? Podle mě ta kapela prostě stojí za velký kulový. Ještě jednou si pozorně přečti můj předchozí příspěvek, ju?
A že se tváří jak správní odvázaní drsňáci, to je snad vidět, ne? Ale ať se tváří a pitvoří dle libosti, jen kdyby ta hudba aspoň za něco stála...
P.S. Znám je už delší dobu, nehodnotím jejich lidské kvality jen podle fotky...
Aha, takže si všichni mají nalept kňoury, zpívat o traktorech a vesnickejch chlastačkách, stejně jako o tom, jak rádi snídají v trávě?
A jak se tváří machírci z Emeriky? By mě docela zajímalo.
Mě ty kapely přeceňovaný ani nepřijdou, problém mám až s touhle. Muzika za moc nestojí, nebýt zvukaře, který zachránil co se dalo, byl by to průser jak Brno (a to už je co říct). A ti bojs se na fotce tváří jak supermani z emeriky co nám přišli ukázat jak se u nich dělá správnej vodvaz....
Vůbec mi do SRR nezapadají. Hudbou, filozofií, ničím
anyway neznam, ale kapely srr mi pripadaj trochu precenovany
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek