Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
elizabeth fraser
o tom ako bude koncert vyzerať som nevedel nič ale skoro ma prekotilo ked vystúpila speváčka cocteau twins...vynikajúci koncert, jeden z najlepších čo som videl, a nebol len elektronický ale živá kapela...to sa mi lúbilo najviac...k tomu ohodnoteniu ako ohlušivých elementov počas pesničiek - podla mna to nebolo také zlé...zlá bola však akustika nakolko spevákov, a najmä Liz vôbec nebolo počúť....ležérne dunivé zvuky trip-hop milujem ale mali ich pustiť silnejšie s tým spevom...ináč hodnotím 5 z 5
podľa oblečenia viac návštevníkov diskoték ako tmavých rockových klubov
lol
jj:))
http://www.massiveattack.co.uk/collected/
kdyz uz nic tak nabizeji ke stazeni pekne animovane ikonky :-)
uff, takze oni mali aj zive bicie+basu+gitaru? tak to som necakal, ked bol v BA daddy G sam tak to bola cista elektronika. Skoda ze sa mi to kolidovalo s RHCP v prahe :((
btw. z redhotov bude report??
Massive Attack hrali na Creamfields v Roudnici nad Labem tusim pred 3 lety. Jinak si tahle particka zaslouzi absolutorium po vsech smerech.
massive attack su nazivo skveli, ja som mal to stastie cca 2 roky dozadu na open aire niekde v CR ;-) Okrem skvelej hudby tam bola i skvela projekcia. Rad by som ich znovu videl...
Tento tyzden som uprednostnil pred MA a DM GNR a bol som pozitivne prekvapeny. (skvela show a vyborny koncert).
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek