Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
novinka ...
Crooked Timber je asi nej-ne-typicstejsi album, jako ty to byla ale uplne jina skupina.
Odkazy na jejich predchozi tvorbu a nezameniteny styl na novince v podstate neexistuji - koho sveho casu sokovalo Suicide Pact.., tak ho tahle veci potom musi naprostro dezorientovat. Takovyhle krok stranou opravdu nedelala kde-kdo, zapomenme na svizny pop-rock, tohle je syrovy naprosto nehitove avsak porad tak nejak pritazlive.
Jako celek je to dost dobry, dalsi radovka Therapy ? , jsem tomu prisel na chut. Skoda, ze neslozili rychlejsi album, coz me celkem prekvapuje, vzhledem k tomu, ze Neil Cooper je dost dobrej bicmen, ted na koncertech dokonce hraji Orion od Metallici !!!!. Paradoxne me nejvice dostava pomala skladba Dopamine .... Uz se tesim na jejich live show.
zatim
Myslim, ze ta recenze "zatim" celkem sedi, je to "zatim" bohuzel prumer, ale neco mi rika, ze s hodnocenim "zatim" jeste pockam. Porad je tam mnoho veci, ktere opravdu funguji a dokazi si je zive predstavit, ehm, zive. Momentalne nedokazi rict zda-li jsem zklaman nebo naopak. Tyhle iry mam opravdu i proto, ze jejich alba funguji jako celek, takze i songy, ktere mi samotne moc nevoni na albu v konceptu nevadi naopak, jsou jako nadech ke dalsim podarenejsim a to byl v podstate pripad i srovnavaneho Shameless a Suicide Pact - You first. Nakonec, jsem rad, ze tahle grupa porad existuje !!!!
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Švédové si na svém debutu nedělají hlavu z letopočtu a prostě drhnou pro svou domovinu typickou již trochu historicky zasmrádlou melodickou death šablonu. Ze stylové klasiky berou vše včetně zvuku, ale jelikož jim to hezky šlape, je to hodně slušná jízda.
Vložit diskusní příspěvek