INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
omezovač
není to špatný, ale asi si pořídili omezovač rychlosti
Triumph or Vagony
dodatek: možná by se to mělo jmenovat spíš "Triumph Of Agony"
progressive true heavy metal
Adamos
Pro mě taky. A to jsem jí ani neslyšel. Nebude to tím že to jsou Demiovy bratři ve zbrani Rhapsody?
Jo vlastně Rhapsody of fire - to je fakt trapný jméno. LOL
pro mě též
Tak teda nevim, někdo (myslím Marty) se tady ironicky ptal na pomalost a oháněl se nějakým bridgem jedné skladby. Tahle deska je prostě pomalá a utahaná k uzoufání. Pomalé věci mi zase až tolik nevadí, ale tohle je prostě špatně od základu. Tedy alespoň pro mě.
no hlavně ty máš co říkat
Hooya a myslet? Ale jděte...
no já to pochopil tak že má rád jak Manowar, tak Rhapsody a v současnosti vedou Rhapsody, chtělo by se to víc zamyslet, než začnu urážet
já jen reagoval na "Tesim se na na vic nez na Manowar coz mluvi za vse"
Tak klídek jo? Nevšimnul jsem si, že by ellric někoho urážel!
to mluví za vše, že si debil
A abych nezapomel. Je to genialni album. Naprosta bomba. Tesim se na na vic nez na Manowar coz mluvi za vse ;)
urcite to tu uz bylo, ale ja sem novacek ;)
Nevite nekdo o textech cesky? Pozadi, pribehu atd.?
Dik moc
DJ Hooya: Tím jsem chtěl naznačit, že by mohlo být i hůř...
ehm, "díky bohu za takové kopírování" ?
Co tady proboha plácáte o Manowar? Jestli je tam nějaká podobnost, tak u JEDNÉ písně a ještě jen na začátku. A je taky paradox, že když se konečně pokusí o změnu (parádní Silent Dream - tomu říkám ZMĚNA), tak to pisálek samozřejmě ignoruje a plácá něco o kopírování sebe sama. Zaplať pánbůh za takové kopírování. A pomalost? Co takhle třeba bridge hned v úvodní Triumph Or Agony? Ach jo...
*krouti hlavou*
Panove a damy nechapu co vam na novem albu prijde tak hrozne. Rhapsody hraji svuj unikatni styl metalu a diky bohu, ze se nesnazi silene experimentovat a jen decentne sperkuji to co jiz je dokonale. Ano tato deska je o poznani klidnejsi nez jine a co? Pokud nekomu prijde tato hudba nudna, tak predpokladam, ze se dotycnemu tvorba rhapsody ve skutecnosti nikdy nelibila a jen kazdym albem doufa, ze zacnou rhapsody tvorit v jeho duchu a kdyz to neprichazi tak se rozciluje cim dal vic. Podtrzeno a shrnuto, i mne se posledni album libi a to velmi. Je to jejich klasicka hrdinska fantasy. A diky bohu za to. Ale celkove, se tady vetsina ctenaru diva na power atd. metal uplne jinyma usima nez ja takze se ani tak nedivim vasim reakcim. Ale srovnavat rhapsody s manowarem je opravdu trapne. Takze jen tak dal Rhapsody.
to ti Darkmoor nikdy nezapomene :)))))))
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek