Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
bach
já sem měl ,,čest´´ Bacha vidět na zmíněném koncerte.... kdo má trochu soudnost a viděl to,musel se nad jeho výkonem pěveckým i vizuálním spíš usmívat.Jednoduše obtloustlej šašek co zpěv utopil v chlastu..na živo bída z nouzí
bach
axl z bachem se nedaj srovnávat v duetu
Neřek bych že byl Bach nejlepší z celýho koncertu, ale byl výbornej. Duet s Axlem ovšem podle mýho jednoznačně vyzněl ve prospěch Mr. Rose
bach
nejlepší z celýho konzertu
Prej byl výbornej.
Byl nekdo na Bachovi v lete kdyz tu hral s G'n'R ?Docela by me zajimalo, jaky to bylo, protoze report se tu tusim neobjevil...
Solinger na Bacha nemá, to je pravda, ale špatný neni.
Tragedie
Jak se dočítám tak Stray má patrně k SKID ROW nostalgický vztah, jinak by tohle nemohl napsat. Ač jindy nejsem přehnaný kritik u SR si servítky brát nebudu.Nová tvář kapely mě příjde jenom stínem minulé a na Sebastiana nový pěvec nemá ani náznakem.To že už nejsou hoši na obálkách časopisů neni totiž tím že hoši zestárli ale jejich současnou muzikou která už dávno nemá to drive ala SLAVE TO THE GRIND.Proto fandům starých SR doporučuju novinku si nepouštět - budete zklamaní - bohužel..! Osobně mám pocit že hoši dost tápou kam se dneska zařadit a na desce je to znát.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek