Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
bach
já sem měl ,,čest´´ Bacha vidět na zmíněném koncerte.... kdo má trochu soudnost a viděl to,musel se nad jeho výkonem pěveckým i vizuálním spíš usmívat.Jednoduše obtloustlej šašek co zpěv utopil v chlastu..na živo bída z nouzí
bach
axl z bachem se nedaj srovnávat v duetu
Neřek bych že byl Bach nejlepší z celýho koncertu, ale byl výbornej. Duet s Axlem ovšem podle mýho jednoznačně vyzněl ve prospěch Mr. Rose
bach
nejlepší z celýho konzertu
Prej byl výbornej.
Byl nekdo na Bachovi v lete kdyz tu hral s G'n'R ?Docela by me zajimalo, jaky to bylo, protoze report se tu tusim neobjevil...
Solinger na Bacha nemá, to je pravda, ale špatný neni.
Tragedie
Jak se dočítám tak Stray má patrně k SKID ROW nostalgický vztah, jinak by tohle nemohl napsat. Ač jindy nejsem přehnaný kritik u SR si servítky brát nebudu.Nová tvář kapely mě příjde jenom stínem minulé a na Sebastiana nový pěvec nemá ani náznakem.To že už nejsou hoši na obálkách časopisů neni totiž tím že hoši zestárli ale jejich současnou muzikou která už dávno nemá to drive ala SLAVE TO THE GRIND.Proto fandům starých SR doporučuju novinku si nepouštět - budete zklamaní - bohužel..! Osobně mám pocit že hoši dost tápou kam se dneska zařadit a na desce je to znát.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek