OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak právě poslouchám novinku "UnSeen" asi po páté... Při třetí skladbě jsem musel koukat do přehrávače, co že jsem si to pustil za hudbu... :-D Každopádně se mi to začlo hodně líbit. Jasně, nejsou to The Haunted jaké je známe, ale je to kvalitní - myslím že takovému Stray-ovi by se to líbilo.
"The Haunted Made Me Do It" je fantázia. Hobl, ale mimoriadne nápaditý.
@ subeer: Já vlastně The Haunted nemám vůbec zmáklé s výjimkou rEVOLVEr. Pozdější desky jsem si sehnal až s vydáním novinky. The Dead Eye jsem slyšel poprvé předevčírem a na první poslech mě dostalo. :-) Vím, je to ostuda, ale alba před rEVOLVErem neznám prakticky vůbec.
Já už mám z toho hoblovacího trendu kopřivku... To jsou neothrashe, retrothrashe, melodeathy (starý Soilwork, Dimension Zero, stará Neaera) a podobně - vše dost na jedno kopyto. Na tomhle ujížděj mí kamarádi a tak se tomu vyhýbám, protože když jsem s nimi jsem dopředu předzásoben... :-/
k.eight.a - [8.7.2011 21:29]
Jsem na tom dosti podobne s tim rozdilem, ze jsem "The Dead Eye" v dobe jeho vydani dosti odsoudil, ale pak se to zacalo odkalovat a bavit. "Unseen" ne ze by me vylozene bavil nebo nebavil, ale neco na tom je - v tom dobrem slova smyslu :-).
Pro mě je naopak novinka jasná jako křišťál, spíš svýho času trochu zarazila snaha o návrat zpět na Versus.. One Kill Wonder se už asi konat nebude:), to mi bylo jasný už při Dead Eye:)
Toto album sice bylo experimentální na poměry The Haunted, ale letošní "UnSeen" je mnohem dál... To je téměř nepoznávám. Stále to nemám naposlouchané abych měl v tomto směru jasno.
Jj. Ešte to tak vyzerá, že svoje novodobé smerovanie nedotiahli úplne do konca, ako poznamenali recenzenti, ale vyslovená blbosť táto doska nie je.
Já nevim, no...asi proto, že tahle kapela mě totálně uzemnila svými prvními dvěma deskami (hlavně řadovka č.2 patří k tomu absolutně nejlepšímu, co kdy kdo v thrashovém ranku zplodil), tak mě její tvorba pořád zajímá, přestože už není nic moc. Po minulém šedivě průměrném a silnou stagnací zavánějícím zářezu přicházejí tentokrát s odvážným pojetím neo-thrashe zkombinovaného s melodickými pasážemi, jak vystřiženými z desek nějakých nu-metalových hrdinů. Stejně mi to zrovna moc nešmakuje...
Náhodou, nie je to vôbec zlé, ale rezervy sa ešte nájdu.
Jendnoznačný průser roku.
mě
se tahle deska líbí, už to mám doma, příjemný na poslech,ale má to grády,není to špatný směr kterým se hoši vydali........jen tak dál........
Album som ešte nepočul, ale určite to napravím. Predchádzajúce počiny mám stále dosť rád. Akurát mi nie je jasná jedna vec. Dalas, môže byť kapela retro aj neo thrashová zároveň? :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek