Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Inverloch se mi líbí, i když nejsem extra fanoušek žánru.
Jsem právě v intenzivním naposlouchávání Inverloch a myslím, že na tenhle skvost navazují velmi dobře.
Teda líbí se mi, aby si někdo nemyslel..
Tihle mi tady chyběli, ale nevím nevím, jestli je to podzimní... Ale i tak chválím, hodnotit album si ale netroufám ;-)
to je urcite dobra cena..
u Obscene stojí 2cd 360,-...to je dobrá cena.
Ta reedice existuje i v limitovane 3cd variante. Jinak velmi povedena vec.
no, i kdyz rekneme ze u disembowelment bylo veskere "etno" omezene na nekolik orientalnich, exotickych pasazi.. :)
jinak koho ta kapela zajima a oslovuji ho ty vylozene etnicke pasaze, tak by ho mohli oslovit i Trial Of The Bow, coz je tak trochu neprime (personalni) pokracovani disembowelment.. ale jde ciste o "etno" ve stylu treba nekterych dead can dance.. neni to uplne spatne
vydali kdysi tusim akorat dve veci (jen jednu radovku) na release (relapse)
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek