OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:D
A tenhle šlágr znáš, Štefane?
http://www.youtube.com/watch?v=QKXC5cVR7sU
Valič Bulev - [15.2.2014 17:00]
Díky za tip, to jsou texty pro mě! Uvidím, jaká bude hudba.
Na oplátku dám taky něco:
http://www.csfd.cz/film/71941-karhanova-parta/
http://www.csfd.cz/film/5327-nad-nami-svita/
Neklesat na mysli, ty největší kočky jdou právě po tomhle:
http://www.csfd.cz/film/8303-cesta-ke-stesti/
Stefanos:
Pěkné romantické texty v češtině jsou třeba na tomhle albu:
http://www.metal-archives.com/albums/War_for_War/V%C4%9B%C5%BE_smrti/283619
... ale žádnou Mařenu jsem na ně dosud nesbalil. :-(
Kdyby tak u nás v tuzemsku ... nekejvaj! :-D
Kdyby tak u nás v tuzemsku napadlo někoho zapět o epesních zakázaných prostorech v Neratovicích a v Mydlovarech, o PCB a DDT nebo tak něco...
Ale chápu, že Mařeny z Kozolup se lepší balej na bubáky a hastrmany a na jednorožce, pijící za svitu hvězd z laguny s odrazem Měsíce.
Sodom ou jeeee!!! Blesfíííímr! Autbrejk of ívl! D só is d ló!!! Prostě pecka. Škoda, že k nám tak často nejezdí. \m/
Bulldozer znám jen podle jména a taky znám buldozer od nás z fabriky, kterej byl v 80. letech žlutej, v 90. ho přebarvili na šedo a před deseti lety šel do šmelce, abyste věděli. To Anacrusis vyzdvihnu, to mě hodně zaujalo, no a ze svýho chlíva vypustím tip na ATROPHY - píšou technickej thrash, ale jede to!
Já na těch Bulldozer ujíždím i teď a možná i víc než v těch 80. letech. Tenkrát jsem inklinoval spíš k těm progresivnějším kapelám jako Voivod, Mekong Delta, Anacrusis, Celtic Frost a Coroner. Ty samozřejmě poslouchám pořád, ale stejně rád si třeba pustím i Carnivore, Possessed, Venom, Autopsy, Protector, kanadský Slaughter nebo první dvě alba Death.
V Itálii tenkrát byly i jiné kapely (Necrodeath, Schizo a jejich společný projekt Mondocane), ale Bulldozer byli určitě nejlepší.
Mimochodem, stále se mi nedaří zjistit, proč už A.C. Wild v nové sestavě pouze zpívá a nehraje na baskytaru. Nevíte to náhodou někdo?
http://metalopolis.net/art_interviews.asp?id=5198
a vzpomínáte na italský Bulldorzer? Ve své době to byl celkem kult, hodně lidí na tom ujíždělo, mě to ale moc nebavilo, byl to takový hudební bordel :-), z Itálie mě bavil jen starý prog rock ze 70.let
Když už je řeč o těch Coroner, kapelu bohužel právě opustil bubeník Markus "Marquis Marky" Edelmann. Jméno jeho nástupce zatím nebylo oznámeno, ale Coroner evidentně hodlají pokračovat dál. Zatím není známo, jestli kromě koncertování hodlají v budoucnu vydat i novou studiovku.
Dobrá zpráva je, že kapela teď na svých stránkách nabízí re-edice svých prvních čtyř alb.
http://www.coroner-reunion.com/
Ze švýcarské scény (krom jiných) můžu doporučit i 69 Chambers.
http://www.youtube.com/watch?v=2a7L--yBMcE
Nezabudnut na thrasherov Apocalypse,ale Coroner je Coroner.Bez debaty najlepsi pojedaci svajciarskej cokolady,sak ked spustili she so heavy,bledomodra krava milka si to sikla rovno zo stitu do zenevskeho jazera,taka to bola bomba.
Mě se ze švýcarských kapel dost líbí Mirrorthrone, Blutmond a Sadness, z jiných žánrů pak The Young Gods.
já byl tehdy totálně odvařený z Celtic Frost, ty jsem totálně žral - To Mega Therion a jejich první 2 EP byly pro mě tehdy zásadní rockové desky, In to the Phandenomium jsem měl také rád, ale když pak vyšlo Cold Lake, tak to bylo, jako by mě bouchli kladivem do palice, rozčarování jak kráva, z kterého jsem se probral až když vyšel skvělý Monotheist.
Celkově ta švýcarská scéna má něco do sebe - Coroner, Messiah, Celtic Frost, Samael, z jiného soudku zase třeba Krokus či Gotthard jsou všechno prostě prvotřídní kvalita
panteraj:
S tím, že Candlemass byla tehdy v rámci žánru zdaleka nejlepší kapela, určitě souhlasím, ale ty ostatní bych tak úplně neodepisoval. Samozřejmě, že většina z nich zněla jako BS na prvních čtyřech albech, ale mě osobně to zase až tak moc nevadí (je ale pravda, že si podobnou hudbu pustím jen málokdy). Z toho klasického doom metalu mám ještě hodně rád první dvě alba Solitude Aeturnus.
Winter se mi taky líbí - to rozhodně nebyl Black Sabbath worship, ale spíš Hellhammer/Celtic Frost worship. :-)
Ale ked sme uz pri tom doome, tak jednou z fakt nedocenenych band tych cias su Cirith Ungol.
Inak to vseobecne nadsenie z US Black Sabbath worshipu (Born Too Late trebars) som nikdy moc nechapal (okrem Trouble, ti boli a su skveli), St. Vitus a Obsessed mi pridu uplne o nicom, doomu vladli jednoznacne Candlemass! Esteze to potom v US uviedli Winter na spravnu mieru.
Tak většina tehdejších doom metalových kapel pocházela buď z USA (Saint Vitus, Trouble, Pentagram, The Obsessed), Švédska (Candlemass, Count Raven) a Británie (Witchfinder General). Je ovšem pravda, že to byl v té době hodně okrajový žánr.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek