INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A já pořád co mi to jen připomíná. A voni to jsou haemo. Ještě tam slyším žánrově spřízněné exhumed a impaled (teda jejich starší tvorbu). Tohle dílko teda rozhodně nějak zvláštní originalitou neoplývá. Co se mu naopak nedá vytknout je solidní náboj a instrumentální zdatnost kapely (sype to). Po pár skladbách se ale album slévá v jednotvárnou šedou hmotu, z které na povrch výrazně vystupují jen první a poslední track:-). Zkrátka "jsou to jen další z mnoha" a "tohle už tady bylo".
Fakt super doska!!!Dosť znej citit Haemorrhage v obdoby grume ato vobec nie je naškodu!!!
He. Zupa texty:))
Jj. Sú to srandisti, jedni aj druhí. :o)
Takto nejako vyzerá pathogrind na vážne vysokej úrovni, naviac je to zábava, naživo kvôli tým plášťom a kravatám ešte viac. Skvelý album. Ale "najortodoxnejší" sú v tomto žánri aj tak The County Medical Examiners, lebo všetci traja sú vyštudovaní patológovia, robia v obore, taká sranda je, že basák má okolo 60 rokov.
Opravdu moc fajn deska. Tuhle kapelu můžu a jejich vystoupení na OEF bylo možná vůbec to nejlepší, co jsem v daném žánru viděl.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek