Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neporadi niekto... poradie skladieb na obale cd nie je poprehadzovane?
Všetci sú koprofili, jediný kto vie čo je dobrá hudba je Jakub!!!
Jedině true DOOM!!!
Zapomeňte na MDB, Swallow The Sun, Novembers Doom a podobné sračky. Tohle je true doom!!!!!! Doporučuji ještě Saint Vitus, Electric Wizard... Reverend Bizarre taky lahůdka.
solitude aeturnus sklamali
Hodně jsem se na novou desku těhle doom hochů těšil,obzvlášť po tolika letech a bohužel ani po několika opravdu vnímavých posleších jsem nedokázal najít na desce něco opravdu zajímavého a objevného(když vzpomínám na úžasné Adagio).Sice se dá pomalu do desky proniknout,s každým dalším poslechem se otevírá,ale píše se rok 2007 a už se nehraje jako na přelomu 80/90 let.Ta atmosféra prvních desek se už bohužel neopakuje.Škoda.
rolo: Theogoniu.. recenzia v najblizsich dnoch..
v-dur Rotting Christ si myslel Sanctus Diavolus alebo Theogoniu?
A:Docela by mě zajímalo, které kapely po 20 letech existence přicházejí s něčím novým. B:A poslední desky SA a MDB jsou obsahově velmi podobné: 5-6 skvělých skladeb, zbytek průměr.A právě tyto skladby ježí ony pověstné chloupky. jak už jsem ale řekl, v současnosti téměř většina kaple nedokáže napsat ani těchto 5-6 skladeb. To platí i pro IRON MAIDEN, MOTORHEAD, METAL CHURCH, SODOM, VENOM, DISMEMBER, CRADLE OF FILTH, atd. No a pro zajímavost uvedu pár jmen, kterým se to povedlo: MINISTRY, DEICIDE, NAPALM DEATH nebo GOD DETHRONED. ROTTING CHRIST bohužel není můj šálek čaje.
alebo IRON MAIDEN !!!
"není jednoduché po této době vymyslet super album, nad kterým by se jižily chloupky na rukou"
podla mna sa to ale napriek tomu da.. vid posledny MY DYING BRIDE, ci ROTTING CHRIST..
sucasna (a osem rokov stara) podoba SOLITUDE AETURNUS mi MY DYING BRIDE silne pripomina (pritom nemusi byt vobec dolezite, ktora kapela je starsia).
Kazdopadne vdaka za nazor, nezabudni ho pastnut do citatelskych hodnoteni..
V koloritu jendotlivých desek kapely jednoznačně průměr. Jsou skupiny, které i po těch dvaceti letech dokáží jít kupředu a kvalitativně se nepotápět.
Solitude Aeturnus jsou na scéně již téměř dvacet let a tím pádem musí být všem jasné, snad i chlapcům z Metalopolis, že není jednoduché po této době vymyslet super album, nad kterým by se jižily chloupky na rukou. v podtatě už tu všechno bylo. Alone má slabší i silnější místa. Dle mého názoru začátek (Scent of Death, Waiting for the Light, Blessed Be The Dead) a konec (Tomorrows Dead, Embrace). to jsou doomové hymny, za které se nemusí stydět a jsem rád, že to hoši nezabalili a stále hrají. Na závěr jen podotknu, že digipack obsahuje již zmiňovanou desetiminutovou pecku Embrace,, ve které si oba kytaristé vyměňují sóla jak Hanneman s Kingem či Downing s Tiptonem. 70 minut je doom běžná délka, ale tady bych se přimlouval o zkrácení alba o 2 songy. A ještě jedna poznámka. SA samozřejmě není žádnou odpovědí na MDB, poněvadž jsou na scéně o něco déle. A že deska zní jako z roku 1998? To vůbec navadí, protože Adagio se dnes dá poslechnout i po osmi letech, aniž by člověk u toho musel kroutit hlavou a divit se, co je to za shit.
Nedávno jsem si pouštěl zaprášenou kazetu "Into The Depths Of Sorrow" a přestože to není má úplně nej nahrávka, rád jsem si ji občas poslech. Další nahrávky SA jsem ovšem již nevyhledával.
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek