OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nova skupina ludi z Burnt By The Sun https://riverblack.bandcamp.com/
Podobne. Takisto ako Burnt By The Sun, Buried Inside či Breather Resist...
dobre, ze si pripomenul, dnes vypocujem...mne chybaju aj Burst
Nenormálne chýbajú...
paravil Ozzy....a má pravdu
Súhlasím s tebou. Počúval som to po dlhšej dobe a tento album jednoducho vyrástol do neskutočnej nádhery. :))
rovněž tuhle desku vnímám jako zklamání... ne, není to zlé... ale očekávání způsobují mnohé... navíc nedokážu odhadnout, kolik času bych téhle nahrávce věnoval, kdybych věděl, že není od The End...
co se týče tolik diskutovaného vokálu, občas tam slyším pro mě dost nezkousknutelný patos...
Meshuggah jsou občas evidentní, ale koho to zajímá... s žánrem tyhle riffy naprosto srostly. kytarová práce se zjednodušila na tolik, že mě to lineární opakování riffů občas nudí. fajn deska, ale ne na víc poslechů za sebou.
Tradične skvelá Noisyho recenzia na jeden z ašpirantov na titul album roku 2007. :o) The End na to tentokrát idú hodne inak,ako na úpredchádzajúcich počinoch, ale opäť je to výborné.
Ano toto album je opravdu úchvatné. Ten Tool tam trochu slyším ale to vůbec není na škodu. Jestli to bude album roku to ještě nevím, ale v první desítce se jistě umístí.
Mě tedy přišla na mysl spousta kapel, Meshu, Tool, Mars Volta, Engine Down, jednou i Placebo... Ale v duchu názvu desky to neberu jako snahu o napodobování, ale spíš o jakousi poctu stylotvůrcům, základním kamenům, na nichž soudobá hudba staví. Z tohoto úhlu mi také deska připadá jako velice kompaktní a celistvé dílo, silné především v aranžích a kompozici, kdy každičká nota a každý zvuk i ruch sedí tak přesně, že z toho až srdce usedá. Když se pak několikrát denně přistihnu, jak si broukám či pohvizduji některou z melodií, napadá mě, zda není na desku roku začátkem února trochu brzy :)
inu
pro math nadšence a fanoušky předchozích desek je to určitě zklamání...ale zároveň asi nejlepší věc pro seznámení s the end ......z nahravky hodně cejtim náladu a zvukovou pachuť engine down ...nemůžu si pomoci
Tahle kapela teda rozhodně nestojí na místě, po každé přijdou s naprosto odlišným materiálem. Nemám pocit, že by někoho příliš okatě následovali nebo dokonce kopírovali (Meshu ani Tool mě teda na mysl nepřišli, kdyžtak už Cult Of Luna :), tuto desku považuji za velice originální a interesantní pokrm pro uši.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek