OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
spíš bych se přimlouval za crippled black phoenix až tedy vyjdou...
wickerman: 65daysofstatic to se ještě uvidí, teď tu vychází dost takto stylových recek, takže rozhodnu se až na základě poslechu a prostoru v publikáči
BuKy: těm kdo raději akčnější věci jako If These Trees Could Talk doporučuji Japonce Lite - Filmlets, je to ještě divočejší a progresivnější, fakt super deska
na velkou většinu post-rockových záležitostí mám názor, že nedokáže vybočit z již tolik vyrytých kolejí a oprostit se od žánrových klišé...
If These Trees Could Talk jsou, souhlasím, rytmicky mnohem variabilnější... tím mi připomínají v mých očích zatím nepokořené post-rockové album Malval. oproti tomu je většina žánrových věcí ohromná nuda. máloco mě vyvede z takového omylu.
god is astronaut ani mogwai mě nebaví. u desek těchhle kapel se dost nudím.
co se Ostinato týče, některé vsuvky jsou velice chutné. to, co se za vsuvky asi nepovažuje (tedy většina?) už tolik ne... ale jo, dá se.
inak so skladbou "latitude" nesuhlasim, imho je to jedna z najlepsich veci, a to v celej svojej dlzke, rozhodne sa tam nenudim.
Inak mozme cakat aj zrecenzovanych novych 65daysofstatic ked ten album vyjde?
taky má letos vyjít nový God Is An Astronaut, na to jsem zvědavej, tu skupinu mám rád
ITTCT je vyborna vec, tesim sa na recku.
recenze Maserati asi nebude, jedině že by Vidar měl zájem :-) ale připravuju recenzi If These Trees Could Talk jako představitele živější na bohaté rytmice založené větve postrocku a jako kontrast k tomu asi napíšu nové Eluvium
mne sa praveze doteraz zdalo, ze kazdy dalsi postrockovy album, ktory pocuvam, je iba verklikovanie troch, styroch podobnych nalad a napadov, ktore som pocul na predoslych albumoch inych kapiel :)
preto som u OSTINATO vyzdvihol, ze som u "Chasing The Form" konecne tento pocil nemal (alebo nie az v takej miere)..
praveze cim viac sa do post rocku dostavam tym mam pocit ze o nom menej viem :)
"o post rocku viete všetko po vypočutí SIGUR RÓS, MONO, či MOGWAI" :))
ano, tradiční nešvar, který se mj. u metalových recenzentů objevuje poměrně často - post rock = jen x-tý klon Godspeed You Black Emperor :)
velmi dobry album...v snahe podporit predkoncertny hype by ste mohli zrecenzovat aj maserati ;)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek