Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
spíš bych se přimlouval za crippled black phoenix až tedy vyjdou...
wickerman: 65daysofstatic to se ještě uvidí, teď tu vychází dost takto stylových recek, takže rozhodnu se až na základě poslechu a prostoru v publikáči
BuKy: těm kdo raději akčnější věci jako If These Trees Could Talk doporučuji Japonce Lite - Filmlets, je to ještě divočejší a progresivnější, fakt super deska
na velkou většinu post-rockových záležitostí mám názor, že nedokáže vybočit z již tolik vyrytých kolejí a oprostit se od žánrových klišé...
If These Trees Could Talk jsou, souhlasím, rytmicky mnohem variabilnější... tím mi připomínají v mých očích zatím nepokořené post-rockové album Malval. oproti tomu je většina žánrových věcí ohromná nuda. máloco mě vyvede z takového omylu.
god is astronaut ani mogwai mě nebaví. u desek těchhle kapel se dost nudím.
co se Ostinato týče, některé vsuvky jsou velice chutné. to, co se za vsuvky asi nepovažuje (tedy většina?) už tolik ne... ale jo, dá se.
inak so skladbou "latitude" nesuhlasim, imho je to jedna z najlepsich veci, a to v celej svojej dlzke, rozhodne sa tam nenudim.
Inak mozme cakat aj zrecenzovanych novych 65daysofstatic ked ten album vyjde?
taky má letos vyjít nový God Is An Astronaut, na to jsem zvědavej, tu skupinu mám rád
ITTCT je vyborna vec, tesim sa na recku.
recenze Maserati asi nebude, jedině že by Vidar měl zájem :-) ale připravuju recenzi If These Trees Could Talk jako představitele živější na bohaté rytmice založené větve postrocku a jako kontrast k tomu asi napíšu nové Eluvium
mne sa praveze doteraz zdalo, ze kazdy dalsi postrockovy album, ktory pocuvam, je iba verklikovanie troch, styroch podobnych nalad a napadov, ktore som pocul na predoslych albumoch inych kapiel :)
preto som u OSTINATO vyzdvihol, ze som u "Chasing The Form" konecne tento pocil nemal (alebo nie az v takej miere)..
praveze cim viac sa do post rocku dostavam tym mam pocit ze o nom menej viem :)
"o post rocku viete všetko po vypočutí SIGUR RÓS, MONO, či MOGWAI" :))
ano, tradiční nešvar, který se mj. u metalových recenzentů objevuje poměrně často - post rock = jen x-tý klon Godspeed You Black Emperor :)
velmi dobry album...v snahe podporit predkoncertny hype by ste mohli zrecenzovat aj maserati ;)
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
Vložit diskusní příspěvek