INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
2Darmoor: Jsem rád, že se Ti to líbí ;-)))
jasně, příšerně veselej refrén a vykrádačka od VIRGIN STEELE, přes RHAPSODY až po GAMMA RAY - neskutečné:-)
Darkmoor: Nene - rychlej bubeník a veselej refrén. :)))
Pecka kapela
TUTO KAPELU POZNAM A POCUVAM UZ 3 ROKY A AJ PREDOSLI ALBUM BOL NA TAKEJ VYNIKAJUCEJ UROVNI, JE TO JEDNA Z NAJ METALOVYCH KAPIEL U MNA A ESTE BY SOM RAD SPOMENUL BANDU STORMWIND A RING OF FIRE, ALE TO UZ JE INY ZANER, ALE WUTHERING KLOBUK DOLE
tady zase někomu stačí ke štěstí rychlej bubeník...
Jéééééééééé, tohle je dobrý. To mě baví. :)))
Dobrej tip, Manatare. Dík.
v-dur...no thak ved to bol iba vtip...nemusis sa hned rozculovat:DDD a odpoved na tvoju otazku je 0:)))) mam thaky pocit ze si to cakal:DDDD
kolko minutazi albumov ste kedy nahodili do recenzie, ze kritizujete?
jeden by rekl, ze je to ultra-grind
presne hodina - vcelku standard, ne?:-)
woow stopaz na tento album je vazne divoka:DDDDD
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek