OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mně to hrozně evokuje opilýho Mirečka z Básníků
@Televizor
https://www.youtube.com/watch?v=P3ZpLx3NmyA
Vidím, že tu máme nové pohanské jablko sváru, ale člověk, kterému se líbí infantilní žvatlání jak z mateřinky by se neměl navážet ani do CRUA.
...řekl člověk, kterýmu se líbí něco tak strašnýho, jako je Cruadalach.
Ta skladba je otřesná tak, že to ani vtipné není
Novinka je vážne vydarená. Mapuje všetky obdobia WALTARI. CZ/SK fanúšikov by mohla zaujať hlavne skladba: Televízor :-))
Sranda počuť Fína spievať lámavou češtinou a dokonca aj slovenčinou :D
COVER ALL je dobrá, a mně se ta přepatlanina Forest právě líbí. Geniální původní cover je ale geniální původní cover!
COVERS ALL - 25TH ANNIVERSARY ALBUM: Hlavne vyzivna ska-thrash verzia ANTHRAX Caught in a Mosh...
A ukryta bonusovka THE CURE a forest v psycho grind core country verzii, to si Robert Smith podla mna naozaj nezasluzil, takto zneuctit CVLT, no hanbi sa Kartsy !!! :-)
jinak jim teď nedávno vyšlo album coververzí, pár zábavných kousků tam je :)
To ...2: Souhlasím - je to taková nenápadná deska, která má ale strašně silnou magickou atmosféru, vynikajicí skladby a ještě jednou strašně silnou magickou atmosféru. Co Kärtsy na předchozích deskách nakousl v některých trackách, to tady předhodil naplno a v celé stopáži - na můj vkus snad nejlepší jejich deska a v mém žebříčku jedna z nejlepších desek vůbec. Ačkoliv, pomíjet So Fine, Blood Sample a vlastně skoro všechny ostatní je téměř až drzost:)
Prave ocuvam BELOW ZERO, napriek tomu ze Kartsy neukazal nic co by sa neobjavilo uz na plejade starsich albumov, BELOW ZERO je dokonale album, u mna desina.. spolu s SO FINE a BIG BANG.
Dost ma navnadil prazsky koncert a az po nom som plne ocenil toto skvele album.
bude recenze na loňskou desku?
Myslim, ze mas pravdu, nicmene co jsem tak koukal na historii na jejich strankach, Sami se k Waltari pripojoval pri zivych vystoupenich uz v 99 hned po Radium Round, podilel se uz i na Evangelicum a na Back to Persepolis jsou psany Sami i Roope.
cece mam pocit, ze Roope hral i na Evengelicum a Channel Nordica...
chybel v periode YYDD - Radium round, to byl misto nej 2. kytarista Roope Latvala
takze vlastne Sami si len na chvilku odskocil
ospravedlnujem sa za zle pochopenu informaciu, sposobenu oi aj tym, ze po radium round ma WALTARI neprinutili mat ich v pozornosti.. az teraz :)
sami sa vratil do kapely uz pocas turne k radium round. btw. okrem kreator a waltari drti struny tusim este v dalsich dvoch kapelach (nazvy si nepametam...)
Recenze hezky vystihuje i moje prozatimni pocity z desky, po par poslesich velmi pozitivnimi. S hodnocenima ale jeste chvili pockam.
Mimochodem Sami Yli-Sirniö se do Waltari vratil uz pred Rare Species
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek