Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mně to hrozně evokuje opilýho Mirečka z Básníků
@Televizor
https://www.youtube.com/watch?v=P3ZpLx3NmyA
Vidím, že tu máme nové pohanské jablko sváru, ale člověk, kterému se líbí infantilní žvatlání jak z mateřinky by se neměl navážet ani do CRUA.
...řekl člověk, kterýmu se líbí něco tak strašnýho, jako je Cruadalach.
Ta skladba je otřesná tak, že to ani vtipné není
Novinka je vážne vydarená. Mapuje všetky obdobia WALTARI. CZ/SK fanúšikov by mohla zaujať hlavne skladba: Televízor :-))
Sranda počuť Fína spievať lámavou češtinou a dokonca aj slovenčinou :D
COVER ALL je dobrá, a mně se ta přepatlanina Forest právě líbí. Geniální původní cover je ale geniální původní cover!
COVERS ALL - 25TH ANNIVERSARY ALBUM: Hlavne vyzivna ska-thrash verzia ANTHRAX Caught in a Mosh...
A ukryta bonusovka THE CURE a forest v psycho grind core country verzii, to si Robert Smith podla mna naozaj nezasluzil, takto zneuctit CVLT, no hanbi sa Kartsy !!! :-)
jinak jim teď nedávno vyšlo album coververzí, pár zábavných kousků tam je :)
To ...2: Souhlasím - je to taková nenápadná deska, která má ale strašně silnou magickou atmosféru, vynikajicí skladby a ještě jednou strašně silnou magickou atmosféru. Co Kärtsy na předchozích deskách nakousl v některých trackách, to tady předhodil naplno a v celé stopáži - na můj vkus snad nejlepší jejich deska a v mém žebříčku jedna z nejlepších desek vůbec. Ačkoliv, pomíjet So Fine, Blood Sample a vlastně skoro všechny ostatní je téměř až drzost:)
Prave ocuvam BELOW ZERO, napriek tomu ze Kartsy neukazal nic co by sa neobjavilo uz na plejade starsich albumov, BELOW ZERO je dokonale album, u mna desina.. spolu s SO FINE a BIG BANG.
Dost ma navnadil prazsky koncert a az po nom som plne ocenil toto skvele album.
bude recenze na loňskou desku?
Myslim, ze mas pravdu, nicmene co jsem tak koukal na historii na jejich strankach, Sami se k Waltari pripojoval pri zivych vystoupenich uz v 99 hned po Radium Round, podilel se uz i na Evangelicum a na Back to Persepolis jsou psany Sami i Roope.
cece mam pocit, ze Roope hral i na Evengelicum a Channel Nordica...
chybel v periode YYDD - Radium round, to byl misto nej 2. kytarista Roope Latvala
takze vlastne Sami si len na chvilku odskocil
ospravedlnujem sa za zle pochopenu informaciu, sposobenu oi aj tym, ze po radium round ma WALTARI neprinutili mat ich v pozornosti.. az teraz :)
sami sa vratil do kapely uz pocas turne k radium round. btw. okrem kreator a waltari drti struny tusim este v dalsich dvoch kapelach (nazvy si nepametam...)
Recenze hezky vystihuje i moje prozatimni pocity z desky, po par poslesich velmi pozitivnimi. S hodnocenima ale jeste chvili pockam.
Mimochodem Sami Yli-Sirniö se do Waltari vratil uz pred Rare Species
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek