OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nové album je parádní, určitě ano. Vedle Sigurů, Mogwai, Godspeedů a MONO bych rád ještě připomenu velekvalitní A Silver Mt.Zion...
moc hezka nahravka - jinak souhlas s jony - ty remixy jsou snad lepsi nez original.-))
dreckus: no je pravda, že spíš to byla nevědomost a to především v našich končinách, myslel jsem to spíš tak, že tendy si toho ještě mainstreamová média až tak nevšímala, pak se z toho stala trochu móda, která dorazila konečně i k nám, takže se o tom píše i na Metalopolis :-)
příjemné, sice znějí pořád stejně, tak tohle se poslouchá asi nejlépe... jinak to bonusové cd je ještě o něco lepší než originál (ač tedy ty remixy nejsou nijak vyjímečné... je prostě velmi příjemné)
slysel jsem to zatim jen 2x, ale nenapada me nic vystiznejsiho nez pouzit opet jonyho vyjadreni o mono: "ac/dc postrocku" :) vlastne jsem necekal ze to bude jine.. prijemne se to posloucha, to plati porad :)
btw noisy: "přezírané a obecně ne příliš ceněné instrumentální postrockové scény" v roce 2000? to snad ne :) každopaádně s tím souhrnem minulé tvorby máš úplnou pravdu.
Pěkná recenze. Naprosto souhlasím.
PS: Bonusove CD jsem preci sehnal:-).
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek